SPÁČIL, Jindřich. Kroměřížský sněm 1848–1849

Revoluční rok 1848, jehož jubileum jsme si představili vloni např. zde, přinesl mnohé změny, které ale často doprovázel značný chaos. Rakouské císařství se zmítalo ve víru revolucí a nejklidnější a nejloajálnější částí monarchie se staly České země, respektive Morava. Na podzim prchl císařský dvůr před třetí vídeňskou revolucí do Olomouce a říšský sněm byl ze vzbouřené metropole přeložen do Kroměříže. Morava tak od října 1848 poskytla útočiště dvoru, vládě i parlamentu.

Kroměřížský sněm byl voleným ústavodárným shromážděním, jehož hlavním úkolem byla příprava ústavy. Od listopadu, respektive prosince roku 1848, kdy se postu předsedy vlády ujal polní podmaršál Felix kníže Schwarzenberg a na rakouský trůn po abdikaci císaře Ferdinanda I. nastoupil mladý František Josef I., se začala uvolněná politická situace císařství zvolna vracet do absolutistických kolejí. Třetí vídeňskou revoluci úspěšně porazil polní maršál Windischgrätz posledního října roku 1848, v prosinci zahájil tažení do povstalých Uher, 5. ledna 1849 obsadil Budapešť a po jeho vítězství nad uherským vojskem v bitvě u Kápolny 26.–27. února 1849 se zdálo, že konec rebelie je v dohlednu. I situace na italských bojištích byla stabilizovaná, neboť maršál Radecký v předchozím roce vyhnal piemontská vojska z Lombardie s takovým úspěchem, že sardinský král Karel Albert podepsal příměří, které mělo skončit až v březnu 1849. Díky tomu mohla rakouská vojska sevřít povstalé Benátky pevnějším obležením. Zkrátka, situace nazrála k opětovnému upevnění centrální moci.

Proto byli večer 6. března 1849 vybraní poslanci kroměřížského sněmu osobně upozorněni ministrem vnitra Franzem Serafem hrabětem Stadionem, že následujícího dne dojde k rozpuštění ústavodárného shromáždění. Ráno 7. března pak ministr s asistencí 2 praporů pěchoty přečetl v arcibiskupském paláci, kde sněm zasedal, císařův manifest, kterým vladař sněm rozpustil. Ústava byla totiž připravena vládou a i když byla v mnoha ohledech výrazně pokroková, nesplnila očekávání demokratizace politické scény. Přestože tato březnová, oktrojovaná (vnucená) či také Stadionova ústava nikdy nenabyla právní moci a koncem roku 1851 byla zrušena, mnohé jí deklarované principy zůstaly v platnosti (např. zrušení poddanství, rovnost před zákonem nebo zavedení obecní samosprávy). Konstitucionalizace státu, nové ústavy a parlamentního systému se tedy mělo Rakouské císařství dočkat až po pádu Bachova absolutismu roku 1860. Přesto zůstávají roky 1848–1849 důležitými milníky naší historie a v Kroměřížském sněmu lze spatřovat i kořeny našeho parlamentního systému.

Prezentovaná kniha formátu A5 shrnuje nejzásadnější události Kroměřížského sněmu od jeho říjnového přestěhování z revoluční Vídně až po rozpuštění počátkem března 1849. Autor Jindřich Spáčil pocházel z Kroměřížska, prošel jako příslušník 25. zeměbraneckého/střeleckého nebo domobraneckého pěšího pluku posledními dvěma roky první světové války a posléze se stal učitelem. Věnoval se i regionální historii, archeologii a nakonec i literatuře pro děti a mládež.

Přestože kniha z roku 1933 hodnotí Kroměřížský sněm dobovou prvorepublikovou optikou, jedná se o zajímavý vhled do problematiky parlamentních jednání revolučních let 1848–1849.

Citace:

SPÁČIL, Jindřich. Kroměřížský sněm 1848–1849: kronika prvního ústavodárného shromáždění rakouských národů. Kroměříž: Městský osvětový sbor, 1933. 119 s.