V létě 1916 dospěla zásobovací situace rakousko-uherské armády do stádia, kdy i vojenští kuchaři týlových jednotek museli množství uvařeného jídla důsledně propočítávat, aby se dostalo na všechny oprávněné strávníky. Aby si kuchaři udrželi mezi vojáky přehled a zabránilo se případným podvodům při výdeji stravy, byly zavedeny tzv. „menážkarty“. Na jejich zavedení vzpomíná v říjnu 1916 ve svém deníku bývalý příslušník c. a k. pěšího pluku č. 28 Jaroslav Brda těmito slovy: „Dostali jsme „menážkarty“, tvrdé lístky s vytištěnými čtverečky s čísly od 1 do 31 a patřičné datum při rozdávání menáže kuchař proštipoval. To bylo opatření, aby nikdo nešel na oběd dvakrát.“ Kromě tabulky s daty byla karta na zadní straně opatřena razítkem útvaru a podpisem majitele.
Prezentovanou „menážkartu“ obdržel Jaroslav Brda v listopadu 1916 v Brucku nad Murou, kde se formovaly pochodové setniny určené pro doplnění prořídlých frontových útvarů. Typický oběd, který v této době voják na proštípnutý lístek obdržel, tvořila řídká pražená polévka a vařená vodnice, doplněná třikrát v týdnu o malý kousek masa. K tomu se ráno a večer vydávala černá káva a jeden bochník chleba na 8 mužů. Poslední procvaknuté datum značí den nástupu majitele do poddůstojnické školy, kam se přihlásil, aby oddálil svůj odchod na frontu.
Rozměry karty: 10,5 x 3,9 cm
Karta se do sbírky VHÚ Praha dostala po 2. světové válce.