Již nevyhovující výkony letounu Su-7 vedly počátkem 60. let k úvahám o jeho modernizaci. Upravený letoun s měnitelnou geometrií křídla nesl označení Su-7 IG a první vzlet uskutečnil 2. srpna 1966. Zlepšily se vlastnosti letounu při startu a přistání, dolet a nosnost se zvětšily a stroj byl obratnější.
Na základě prototypu byly vyráběny od roku 1970 sériové letouny s označením Su-17. Exportní modifikace nesly označení Su-20 a Su-22.
Postupným vývojem došla řada letounů Su-17/20/22 až k jednomístné verzi Su-17M-4 respektive Su-22M-4 s vylepšenou avionikou a možností nést podstatně rozšířené spektrum podvěsné výzbroje. Letouny se vyráběly až do roku 1984 a celková produkce činila více než 3 000 strojů všech verzí.
Do ČSSR se první Su-22M-4 a Su-22UM-3 dostaly v březnu 1984. Během své služby byly zařazeny ke 47. průzkumnému pluku, 6. stíhacímu bombardovacímu pluku, 20. stíhacímu bombardovacímu pluku a 32. základně taktického letectva. Z výzbroje AČR byly vyřazeny v roce 2002.
Su-22 M-4, Fitter K, (4006), výrobní č. 40306
Letoun byl převzat ve výrobním závodě 27. června 1989 a od srpna byl zařazen do výzbroje 20. stíhacímu bombardovacímu pluku v Náměšti nad Oslavou. V letech 1994 a 1995 navštívil letoun při příležitosti leteckých dnů IAT Velkou Británii. Celkem stroj nalétal 595 hodin a 56 minut. Po svém vyřazení byl uložen u 32. letecké opravárenské základny v Přerově a dne 25. dubna 2003 přepraven do Leteckého muzea.
Letecké muzeum VHÚ má ve svých sbírkách ještě jeden Su-22M-4 (3402) výrobního č. 34102, který je vystaven v Technickém muzeu v Brně.
Suchoj Su-22 M-4, (Fitter K) - stíhací bombardér, SSSR/1966
motor: AI-21F-3S o tahu 78 / 112,5 kN
rozpětí 10,02 – 13,60 m
délka 19,26 m
hmotnost prázdného letounu 10 670 kg
vzletová hmotnost 15 230 kg
maximální rychlost (H=11 000 m) M=1,7
dostup 12 000 m
dolet 2 550 km