Pro dokonalý komfort posádek vícemístných vojenských letadel bylo v minulosti zapotřebí zkonstruovat i speciální výstroj. Kromě vyhřívaných oděvů, antihlukových sluchátek a jemných rukavic šlo také o palubní záchody, kde by mohli letci při dlouhých misích vykonávat svoje základní tělesné potřeby. Jedno takové zařízení se dostalo i do sbírek VHÚ Praha. Jednalo se o integrální součást vojenského transportního letounu Antonov An-26, který se svým doletem 2 550 km vydržel ve vzduchu až šest hodin. Tedy dosti dlouho na to, aby se chtělo někomu z posádky „chtít“. Byla to nevelká plastová nádoba s víkem, sklápěcím prkénkem (plastovým) a sběrnou nádrží, oddělenou od pracovního prostoru důmyslně zkonstruovaným šoupětem.
I když se v této souvislosti hovořilo o „suchém záchodu“ ve skutečnosti byla pod mísou umístěna nádoba s absorbčním roztokem s možností jej splachovat vodou z pomocné nádržky. Intimitu výkonu letce zajišťovala vkusně řešená plenta z umělého zlatého brokátu, která zabezpečila naprosté soukromí v poměrně stísněném prostoru. To bylo důležité zvláště když si představíte, že byl letoun obsazen nejen posádkou, ale i až 42 plně vystrojenými výsadkáři (znáte paragány). Záchod bylo možné na zemi jednoduše obsluhovat pomocí dvou recyklačních otvorů, nebo jej úplně vyjmout z letadla. Toaleta byla umístěna na přírubě původního zcela nevyhovujícího sovětského TU-26 M (tualet 26 moděrnizirovanyj, tj. vědra se zpětnou záklopkou) a doplněna umývadlem, nádržkou na vodu a schránkou pro rolovaný papír. Její rozměry byly 350x400x400 mm a hmotnost asi 4 kg. Do sbírek VHÚ Praha se tento vzácný exponát dostal převodem spolu s celým letadlem v roce 2012.