SVOBODA, Ludvík. Z Buzuluku do Prahy

Dne 30. ledna roku 1943 vyrazil 1. československý samostatný polní prapor v SSSR v čele se svým velitelem, čerstvě povýšeným plukovníkem Ludvíkem Svobodou, z Buzuluku na frontu ke svému prvnímu bojovému nasazení. Začala tak jeho bojová cesta z Buzuluku do Prahy, jak později pojmenoval svoji memoárovou knihu sám Ludvík Svoboda. Že se jednalo o mimořádně náročnou pouť, dnes již snad není třeba zdůrazňovat. Československé vojsko v SSSR se během ní rozrostlo z praporu na velikost armádního sboru, prošlo řadou krvavých bitev: počínaje bojem u Sokolova přes bitvu o Kyjev, střety u Žaškova a Bílé Cerekve, boje na Dukle, u Jasla a Liptovského Mikuláše až po osvobození Ostravy, Vsetína, Břestu a dojetí 10. května 1945 do Prahy. Naši vojáci se přitom podíleli na obraně a osvobození dnešní Ukrajiny, Polska, Slovenska a České republiky.

Problematika výstavby československé vojenské jednotky v SSSR za druhé světové války byla v posledních letech častým tématem řady odborných studií (například v časopise Historie a vojenství) i rozsáhlejších monografických prací, neboť bylo třeba ji zpracovat nově a objektivně. V dřívějších dobách byla totiž zpravidla využívána hlavně ke komunistické a prosovětské propagandě, řada skutečností byla zamlčována a za 40 let vlády komunistické strany došlo k deformaci pohledu veřejnosti na naše vojsko v SSSR do té míry, že až v posledních letech se daří tento dluh vůči našim vojákům napravovat.

Téma prvního bojového nasazení československých vojáků na východní frontě se již několikrát na našem webu objevilo, připomeňme si tedy například film o odjezdu na ukrajinské bojiště nebo výběr z fotografií z cesty k Charkovu a Sokolovu, které zachycují naše vojáky v britských stejnokrojích na zasněžených ukrajinských pláních.

Prezentovaná kniha velitele čs. samostatného polního praporu plukovníka Ludvíka Svobody má formát A5 a je svázána v pevných plátnem potažených deskách. Její první vydání vyšlo roku 1960 a bylo považováno za jeden ze symbolů uvolňující se atmosféry po nejtvrdší totalitě 50. let. Sám Ludvík Svoboda byl během nich totiž vězněn a řada jeho spolubojovníků skončila dokonce na popravišti (jako například generál Heliodor Píka, který se nejvyšší měrou zasloužil o vznik čs. jednotky v SSSR, ale na druhou stranu i kovaný komunista a jeden ze strůjců nejtužší totality a politických procesů generál Bedřich Reicin).

Kniha se stala velmi populární a dočkala se celé řady vydání. Přesto je nutné konstatovat, že pro současného čtenáře je místy více než citelně zatížena ideologií a mohla vyjít jen díky tomu, že celé pasáže byly upraveny v duchu prokomunistické a prosovětské agitace. Při její četbě je třeba mít vždy na paměti skutečnost, že jde o dokument doby a zvláště v politické rovině jsou popisované děje jen projekcí komunistické propagandy. Pro čtenáře, kteří se více zajímají o reálné názory Ludvíka Svobody, proto můžeme doporučit komparaci s jeho dílem Cestami života, jehož první díl vyšel roku 1971 během jeho prezidentského období (a díky tomu unikl cenzorům) a dočkal se velké popularity mezi lidmi a ostré kritiky ze strany KSČ. Druhý díl proto mohl být publikován až po revoluci a změně režimu, takže byl vydán až roku 1992. Bohužel tato Svobodova autobiografie (na níž se podíleli další tři autoři, kteří do ní ale vnesli také nepůvodní ideje) končí za druhé světové války odjezdem z Buzuluku na frontu a další období autorova života nepopisuje.

Kniha Z Buzuluku do Prahy je i přes svoji ideologickou zatíženost a komunistickou propagandu primárně literárním pomníkem československých vojáků, z nichž mnozí prošli sovětskými gulagy a poznali sovětské a komunistické zřízení a ideologii z jeho nejtemnější strany. Vojáků všech národností čs. vojska, Čechů a Moravanů, Slováků, Podkarpatských Rusínů a Ukrajinců, Židů a dalších menšin, kteří společně bojovali za svobodu.

Citace:

SVOBODA, Ludvík. Z Buzuluku do Prahy. Praha : Mladá fronta, 1960. 305 s.