Švýcarská Ordonnanzpistole 1900/06 (DWM)

Poslední dekáda 19. století, zejména její druhá polovina, patřila na poli zbrojní techniky především vývoji samonabíjecích a automatických zbraní. První samonabíjecí pistole, jež se na trhu objevily, nemohly uniknout pozornosti armádních kruhů. Švýcarská vojenská správa zkoušela řadu nových konstrukcí sice již od roku 1892, avšak rozhodnutí o konečném –zavedení samonabíjecí pistole do výzbroje přinesly až zkoušky na podzim roku 1898. Ze zkoušených pistolí se do užšího výběru dostaly modely Borchardt-Luger a Mannlicher. Z dalších zkoušek na jaře 1899 vyšla vítězně německá konstrukce, označovaná Parabellum podle telegrafní adresy zbrojovky Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken (DWM). Švýcarská konfederace se tak stala prvním státem světa, jejíž armáda zavedla do výzbroje samonabíjecí pistoli.

Ordonnanzpistole Parabellum Modell 1900, jak znělo její zaváděcí označení, stála na počátku konstrukční řady švýcarských armádních pistolí, zařízených na náboj 7,65 mm Parabellum. Zbraň, vyvinutá z původní konstrukce Hugo Borchardta (1844–1924) z roku 1893 jeho spolupracovníkem Georgem Lugerem (1849–1923), fungovala na principu uzamčeného závěru s krátkým zpětným pohybem hlavně. Systém uzamčení spočíval v kloubovém závěru, jehož osy otáčení obou závěrových pák ležely v tzv. mrtvém bodě, takže k otevření závěru nemohlo dojít v důsledku působení impulzu vývinu rány. Kloubový závěr byl uložen v pouzdře závěru s našroubovanou hlavní, s nímž se při výstřelu pohyboval směrem vzad. Na konci krátkého zpětného pohybu narazily kloubové kruhové hmatníky na křivkové boční kulisy těla pistole, čímž došlo ke zdvižení střední osy závěru, a tím i k jeho odemčení.

Pistole Modell 1900 měla, stejně jako výchozí konstrukce Borchardt C 93, na pravé straně kloubu pojistku proti odskočení závěru při jeho uzamykání. Z původní pistole také převzala konstrukci pružinového vytahovače nábojnic, avšak řadou dalších prvků se od Borchardtovy konstrukce odlišovala: sklonem rukojeti, umístěním ploché vratné pružiny do prostoru za zásobníkovou šachtou, ale také modifikací spoušťového mechanismu a dvěma pojistkami, manuální na levé straně těla a dlaňovou, jež blokovala spoušťovou páku, pokud střelec nesevřel rukojeť pistole.

Poměrně záhy po zavedení do výzbroje švýcarské armády se pistole stala předmětem silné kritiky, jež v mnoha ohledech odrážela nedostatek praktických zkušeností s používáním samonabíjecích pistolí. Poukazy na možnosti nošení revolveru ve stavu okamžité pohotovosti ke střelbě ukazovaly na slabinu konstrukce pistole s přímoběžným úderníkem, kde dlouhodobě napnutý bicí mechanismus s nábojem v komoře nemusel, podle mínění kritiků, zajišťovat v důsledku možné únavy pružiny spolehlivou možnost rychlého výstřelu.

Praktičtější námitky se týkaly ovládání závěru se zřetelem k nutnému stisknutí odskokové pojistky na pravé straně kloubu.

Ani srovnávací zkoušky s revolverem vzor 1882, prováděné od června do října 1904 v Thunu, pozicí armádní pistole neotřásly; zkušební komise vyhodnotila obě zbraně z hlediska přesnosti jako rovnocenné. V prosinci 1905 specifikovala vojenská materiální správa (Kriegsmaterialverwaltung) konstrukční požadavky na pistole z uvažované objednávky 2500 kusů, jež reflektovaly poslední vylepšení pistolí Parabellum. Původní vratná pružina, tvořená dvěma spojenými plochými pery, měla být nahrazena šroubovou pružinou, vytahovač nábojnic z pružinové oceli měla nahradit konstrukce s výstražníkem a závěr již neměl mít odskokovou pojistku. Další drobné úpravy se týkaly spoušťového mechanismu.

Nová pistole, vyráběná v německé firmě DWM, dostala označení Ordonnanzpistole 1900/06 a prvních 500 kusů dostala švýcarská armáda v říjnu 1906. V průběhu let 1906–1914 převzalo z DWM vojenské technické oddělení (Kriegstechnische Abteilung – KTA) celkem 10 215 pistolí 1900/06 s výrobními čísly v rozsahu od 5001 do 15 215. Další dodávky přerušila válka, avšak od roku 1919 je švýcarské armádě dodávala domácí zbrojovka Eidgenössische Waffenfabrik, známá také jako W+F Bern, v níž jejich výroba běžela v letech 1919–1933, kdy továrna vyrobila celkem 17 874 pistolí. Pro rozlišení jsou dnes sběrateli pistole z německé produkce označovány jako model 1906 DWM, zatímco kusy ze švýcarské produkce mají označení 1906 W+F.

Exemplář z roku 1914 získalo muzeum v roce 2018 koupí do firmy Sběratelské zbraně, s r. o.

Ráž: 7,65 mm Parabellum

Celková délka: 240 mm

Výška: 138 mm

Šířka: 36,4 mm

Délka záměrné: 215 mm

Délka hlavně: 120 mm

Kapacita zásobníku: 8 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 908 g