SZYNDLER, Bartłomiej. Tadeusz Kościuszko 1746–1817

Andrzej Tadeusz Bonawentura Kościuszko patří k nejvýznamnějším postavám osvícenské éry. Jeho jméno se stalo symbolem boje za svobodu nejen v Polsku, ale i ve Spojených státech amerických.

Narodil se 4. února 1746 v Mereczowszczyzně v dnešním Bělorusku do středně zámožné šlechtické rodiny. Ačkoliv jeho rané vzdělávání v Lubieszowě přerušily rodinné potíže, k opravdovému zlomu v jeho životě došlo až v roce 1765, kdy nastoupil na nově zřízenou varšavskou vojenskou akademii (Akademia Szlacheckiego Korpusu Jego Królewskiej Mości i Rzeczypospolitej), na které byli vzděláváni budoucí důstojníci polské armády. Projevil značný talent v oblasti vojenského inženýrství a stavitelství. Školu zakončil roku 1768 a byl vyřazen v hodnosti kapitána.

V říjnu 1769 odjel jako královský stipendista do Paříže pokračovat ve studiích. Tam navštěvoval mimo jiné Královskou akademii malířství a sochařství (Académie royale de peinture et de sculpture), ale také soukromé přednášky učitelů z Královské ženijní akademie, na niž se jako cizinec nemohl zapsat. Prohloubil si znalosti architektury a inženýrství, které později definovaly jeho vojenskou kariéru. V Paříži také nasál ideály osvícenství a fyziokratismu, což formovalo jeho hluboké sociální cítění.

Po návratu do vlasti v létě 1774 nenašel uplatnění v silně redukované armádě ani v řadách šlechty. Polsko tehdy zažívalo nelehké časy, protože si po občanské válce, nazývané válkou Barské konfederace (1768–1772), prošlo tzv. prvním dělením (1772). Kościuszkovi se nepodařilo vstoupit ani do saské armády (1775), a tak se vrátil do Paříže, kde se doslechl o vypuknutí americké války za nezávislost (1775–1783). Rozhodl se pro riskantní krok – odjezd do Nového světa.

Do Filadelfie dorazil v září 1776 a dostal za úkol opevnit část města u řeky Delaware. Projevil přitom dostatek talentu a jako vynikající vojenský inženýr se záhy stal nepostradatelným. Pracoval na polním opevnění různých táborů americké kontinentální armády, včetně nakonec nerealizovaného vylepšení slavné pevnosti Ticonderoga. Jeho solidní polní opevnění v bitvě u Saratogy (1777) bylo rozhodujícím faktorem amerického vítězství, neboť díky němu dokázali Američané efektivně zastavit britský postup. Na rozkaz generála George Washingtona pak vyprojektoval novou pevnost na řece Hudson, na jejíž stavbu v letech 1778–1780 také sám dohlížel (tak vznikl West Point, pozdější sídlo dobře známé americké vojenské akademie). Jeho zásluhy během války ocenil americký Kongres roku 1783 tím, že ho povýšil na brigádního generála.

Kościuszko v Americe neprojevil jen technický talent, ale i morální integritu. V závěti určil, že jeho majetek a žold v Americe půjde na vykoupení černých otroků a financování jejich vzdělání, čímž předběhl svou dobu o několik generací.

Do Polska se vrátil v roce 1784 a konsolidoval zde neutěšenou rodinnou majetkovou situaci. Po radikálním navýšení stavů polsko-litevské armády byl v roce 1789 jmenován generálmajorem korunních vojsk. Když v roce 1792 vtrhla do země ruská vojska, převzal velení jedné ze tří divizí Poniatowského vojska a v sérii bitev prokázal své vynikající velitelské schopnosti. Po kapitulaci krále však musel odejít do exilu.

Druhé dělení Polska v roce 1793 zemi prakticky vymazalo z mapy, proto Kościuszko připravil plán národního odporu. Následné povstání, zahájené v březnu 1794, se stalo legendou. Jeho symbolem se stala bitva u Racławic, v níž polští rolníci s kosami v rukou na Kościuszkův rozkaz dobyli pozice ruského dělostřelectva. Aby si zajistil širší podporu lidu, vydal tzv. Połaniecký univerzál, jímž zrušil nevolnictví a přiznal rolníkům osobní svobodu. Naplnění tohoto dokumentu bylo ale většinou šlechtou bojkotováno. Samo povstání skončilo tragicky, neboť v říjnu 1794 utrpěl Kościuszko v bitvě u Maciejowic porážku, byl zraněn a zajat. Další odpor Poláků trval asi do poloviny listopadu téhož roku.

Po propuštění z ruského vězení carem Pavlem I. se Kościuszko vrátil na krátký čas do USA a později do Francie. S Napoleonem si však neporozuměl; nevěřil v jeho upřímnost vůči polské otázce. Své dny dožil ve švýcarském Solothurnu, kde v roce 1815 odmítl i nabídku cara Alexandra I., aby přijal za svou myšlenku „Kongresového polského království“ (pod ruskou správou), které považoval za pouhou ruskou kamufláž. Zemřel 15. října 1817.

Jeho ostatky spočívají v kryptě katedrály na Wawelu v Krakově a srdce v urně v královském zámku ve Varšavě. Poláci si 4. února každoročně připomínají, jak významnou osobností byl. Jeho odkaz však zasahuje do různých koutů světa. Cestovatel Paweł Edmund Strzelecki po něm pojmenoval nejvyšší horu Austrálie (Mount Kosciuszko). V USA jeho jméno nesou okres v Indianě a město v Mississippi. Na jeho počest byla pojmenována fregata polského námořnictva ORP Gen. T. Kościuszko. A samozřejmě jeho jméno nesla i řada útvarů polské armády.

Zajímavou spojitosti s našimi vojenskými dějinami představují 1. polský střelecký pluk „Tadeusza Kościuszki“), bojující po boku čs. legií v Rusku na Sibiři, a samozřejmě 303. polská stíhací peruť RAF varšavská Tadeusza Kościuszki, u níž sloužil nejúspěšnější československý pilot bitvy o Británii (1940). kterým je se 17 potvrzenými a 1 nepotvrzeným sestřelem  Josef František.

Kościuszkova památka rezonovala i v literatuře, zejména polské. Jedním z moderních pilířů kościuszkovské literatury je monografie Bartłomieje Szyndlera z roku 1991, považovaná za nepostradatelné, vědecky podložené opus magnum. Szyndlerovi se podařilo vytvořit kritickou syntézu, která vyniká schopností propojit hrdinovo působení v Americe s jeho evropským osudem, přičemž s mimořádnou precizností analyzuje jeho inženýrské nadání i hluboký sociální demokratismus. I když novější bádání v posledních desetiletích přineslo ještě širší globální kontext a čtivější literární zpracování Kościuszkova života, Szyndlerův přínos zůstává stěžejním díky důkladnému archivnímu výzkumu a celkové vyváženosti. Jeho dílo tvoří most mezi národní legendou 19. století a moderní historiografií, je i po třech dekádách aktuální a lze ho doporučit každému, kdo chce pochopit Kościuszka v celé jeho složitosti.

Citace:

SZYNDLER, Bartłomiej. Tadeusz Kościuszko 1746–1817. Wyd. 1. Warszawa: Bellona, 1991

Renáta Modráková