Taktické rakety Scud-B na přehlídce na Letenské pláni

Na snímku jsou zachyceny taktické rakety Scud-B (R-17 „Elbrus“) ve výzbroji ČSLA na přehlídce na Letenské pláni, pořádané dne 9. května 1985.

Roku 1951 byl v Sovětském svazu zahájen vývoj nové taktické rakety na kapalný pohon inspirované německou V-2. Vyvinuta byla V. P. Makejevem, jenž pracoval pod vedením S. P. Koroljova. První prototyp vzlétl 18. dubna 1953, roku 1955 byla raketa přijata do služby. Raketa dostala označení R-11 „Zemlja“, v kódu NATO SS-1 „Scud“. Roku 1958 byla do služby zařazena R-11M schopná nést jaderné hlavice, což však snižovalo maximální dosah z 270 na 150 km. Nesena byla na pásovém nosiči 8U218 vzniklém úpravou stíhače tanků ISU-152, existovala i námořní varianta odpalovaná z ponorky.

Nástupcem R-11 se stala raketa R-17 „Elbrus“, exportovaná pod označením R-300 a na Západě známá jako SS-1 „Scud-B“. Do výzbroje sovětských sil byla zavedena roku 1962. Raketa R-17 má průměr 0,88 m a délku 11,25 až 12,3 m včetně bojové hlavice – může nést hlavici jadernou, chemickou, kazetovou nebo konvenční. Váha rakety činí až 6 500 kg. Dosah rakety může být až 300 km. I ona zprvu využívala pásový nosič, označený 2P19, poté však bylo pro Scud-B vyvinuto víceúčelové těžké vozidlo MAZ-543 „Uragan“, dílo Minského automobilového závodu.

Dohromady tvořily komplet 9K72 „Elbrus“, který se poprvé předvedl na přehlídce na Rudém náměstí 7. listopadu 1965. MAZ-543 „Uragan“ existuje i v civilních verzích, je používán k hospodářským účelům nebo na letištích jako hasičské vozidlo.

Raketa Scud-B se dočkala širokého použití. Kromě sovětské a armád sovětských satelitů včetně ČSLA ji používaly ozbrojené síly četných spřátelených mimoevropských zemí. Do roku 1987 jí bylo v samotném SSSR vyrobeno zhruba 7 000 kusů, nepočítaje v to rakety vyrobené v dalších zemích. Bojově byla nasazena armádami blízkovýchodních států i sovětskými silami v Afghánistánu. Od rakety R-17 jsou odvozeny typy vyvinuté dalšími zeměmi, například Irákem, Íránem nebo Severní Koreou.