Koncem roku 1944 byl v Sovětském svazu zahájen vývoj tanku, který měl nahradit T-34 i novější T-44, vyzbrojené již nevyhovujícím kanónem ráže 85 mm. Výsledný tank dostal označení T-54, jeho sériová výroba byla zahájena roku 1947 v Nižném Tagilu a Charkově. Výzbroj představoval kanón ráže 100 mm. Doplňoval jej spřažený 7,62 mm kulomet, další byl u prvních verzí umístěn v korbě, později byl vypuštěn. Pro boj proti leteckým cílům měl sloužit kulomet DŠK ráže 12,7 mm, umístěný na věži.
Posádku tvořili čtyři tankisté (velitel, řidič, střelec, nabíječ). Čelo věže bylo chráněno pancířem o síle 203 mm, čelo korby 100 mm, boky věže a korby byly pancéřovány méně. Hmotnost tanku činila 36 tun, dieselový motor zajišťoval maximální rychlost 48 km/h. Výška tanku činila uspokojivých 2,4 metru.
Následující model T-55 byl vyráběn od roku 1958 a od svého předchůdce se lišil pouze v detailech - například byl nepatrně nižší. Hlavní změnu představovala větší ochrana proti zbraním hromadného ničení. Tato ochrana byla ještě posílena ve verzi T-55A z roku 1961. Na bázi T-54 a T-55 vzniklo mnoho modifikací, ať už protiletadlových, plamenometných, mostních, vyprošťovacích apod. První verze T-55 nenesly protiletadlový kulomet na věži, ten se však opět stal součástí pozdějších sérií, zejména pro boj proti helikoptérám. Postupem času byly tanky vybavovány moderní elektronikou.
Tank T-54 vyráběly kromě Sovětského svazu Československo, Polsko a KLDR, vlastní modifikaci (Typ 59) vyráběla i Čína. Licenční výroba tanku T-55 probíhala v Československu (ZTS Martin), Polsku a Rumunsku. Celkem bylo do počátku osmdesátých let vyrobeno snad sto tisíc tanků T-54 a T-55, což z nich dělá nejmasověji vyráběný tank na světě.
Tanky T-54 a T-55 se ocitly ve výzbroji šesti desítek států světa, v mnoha, zejména mimoevropských zemích, slouží dodnes, ačkoli koncepce tanku je stará sedm desetiletí. Z výzbroje české i slovenské armády byly tanky T-55 postupně vyřazeny po rozdělení Československa.