Mezi lety 1156−1158 se komplikovala snaha císaře Fridricha Barbarossy o prosazování vlastní politiky v Itálii – Sicilské království získalo kontrolu nad rozsáhlým územím na jihu a město Milán císaři odporovalo. Za této situace bylo na říšském sněmu ve Wormsu na jaře 1157 domluveno společné tažení císaře a říšských knížat, čemuž vyjádřili podporu i někteří sousední panovníci. Mezi nimi byl i Vladislav II., který se k Fridrichovi připojil s českým vojskem počátkem léta 1158. Češi dokázali Miláňany porazit poprvé na konci července při překonávání řeky Addy a následně zvítězili v několika dalších šarvátkách během obléhání samotného Milána, které bylo zahájeno 6. srpna. Poté, co město před císařem 8. září kapitulovalo, byla česká účast bohatě odměněna a Vladislav II. získal od císaře královský titul.
Figurky představují aktuálně opěšalé těžkooděné jezdce z období 12. století. Jeden z jezdců je oblečen v kroužkové zbroji pokrývající celé tělo, avšak nemá přilbu. Přes zbroj má růžovofialový látkový přehoz (varkoč), v pravé ruce drží modrobíle půlenou korouhev. Na červeném opasku má zavěšen meč a přes záda pověšený modrobíle půlený štít. Na nohou má připnuté ostruhy. Druhý jezdec je oblečen do šupinové zbroje kryjící celé tělo. Hlavu má chráněnou kónickou přilbou s nánosníkem. Na zádech má pověšený hnědý trojúhelníkový štít, v pravé ruce drží zelený praporec. U pasu má těžkooděnec na hnědém opasku zavěšen meč. Pod spodním okrajem šupinové zbroje kryjící trup je vidět zelená spodní vycpávanice, která tlumí tlak zbroje.
Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.