Od konce 13. století, kdy byl položen základ švýcarského Spříseženstva, až do počátku 16. století proběhlo několik válečných konfliktů mezi Spříseženstvem a rodem Habsburků, kteří měli v oblastech švýcarských kantonů své vlastní zájmy. Posledním velkým konfliktem tohoto druhu byla tzv. švábská válka, která probíhala od ledna do září roku 1499. Hlavní příčinou této války byl spor o kontrolu oblasti Val Müstair a blízkého průsmyku Umbrail, který představoval důležitou spojnici s údolím řeky Addy v severní Itálii. Dalším z důvodů bylo také odmítnutí Švýcarů podílet se na placení nové daně „Reichspfennig“, z níž měla být dlouhodobě placena císařská armáda Habsburků a která byla vyhlášena na říšském sněmu ve Wormsu v roce 1495. Válka, která se od začátku klonila v neprospěch Habsburků, vyvrcholila po sérii menších střetů habsburskou prohrou v bitvě u Dornachu 22. července 1499. Výsledkem bylo uzavření basilejského míru 22. září 1499, jímž byla definitivně uznána nezávislost švýcarského Spříseženstva včetně výjimky z usnesení říšského sněmu ve Wormsu z roku 1495.
Figurky představují těžkooděné jezdce v tzv. německé plátové zbroji z poslední čtvrtiny 15. století. Oba jezdci mají přilbu typu šalíř, jezdecké štíty typu tarče a u pasu meče. Přes zbroj mají oblečené kabátce – tabardy. První jezdec v zeleném tabardu nese korouhev střídajících se zelených a stříbrných (bílých) pruhů a zelenobíle polcenou tarči, kropíř jeho hnědého koně je zelený. Druhý jezdec v modrém tabardu nese korouhev s černým orlem císaře Svaté říše římské na zlatém (žlutém) poli a černožlutě polcenou tarči, kropíř jeho bílého koně je modrý se štítkem, děleným pokosem v černožlutých barvách. Sedla a řemení jsou hnědé, uzda u druhého jezdce je modrá.
Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.