The best sons and daughters of the Chinese people.

Během léta 1950 probíhaly na korejském poloostrově těžké boje. Oba dva státy si od svého vzniku po druhé světové válce nárokovaly území celého poloostrova. Ovšem Severní Korea disponovala armádou vybavenou sovětskou technikou a těšila se Stalinově podpoře. Její vůdce Kim Ir-sen si byl jist svým rychlým vítězstvím. Dne 25. června napadla severokorejská armáda svého souseda a rychle postupovala na jih.
Nově založená organizace OSN však pohotově zareagovala a zanedlouho do Koreje vyslala mezinárodní kontingent pod vedením USA. Jejím jednotkám a jihokorejské armádě se během září podařilo severokorejského agresora na hlavu porazit. Z politického hlediska nastal bod zlomu 1. října, když jihokorejská armáda začala pronásledovat prchajícího nepřítele na jeho území a jednotky OSN pod vedením amerického generála McArthura ji brzy následovaly.
Hrozby čínského vůdce Mao-tse Tunga, že Čína bude intervenovat, pokud se kontingent OSN přiblíží jejímu území, zůstaly ignorovány. Dne 26. října bylo proto z Mandžuska vysláno 18 dobrovolnických divizí čínské lidově osvobozenecké armády. Číňané disponovali hlavně pěchotními zbraněmi, a proto nemuseli řešit problémy spojené s přepravou těžké výzbroje. Přesouvali se pěšky převážně v noci, vyhýbali se komunikacím a zásoby si nosili sami. Z toho důvodu byli velice dobří v utajení. McArthur své čínské protivníky hrubě podcenil a 24. listopadu zahájil svou poslední ofenzivu proti Severní Koreji. Výsledkem byla jedna z nejhorších porážek v americké vojenské historii a celá válka se protáhla téměř o tři roky.
Angažování se v korejské válce přineslo Čínské lidové republice mezinárodní prestiž, ovšem cena, kterou za to její vojáci bojující bez potřebné výstroje a výzbroje zaplatili, byla vysoká. Podle oficiálních čínských zdrojů jejich ztráty činily 148 000 mrtvých, 340 000 raněných a 7 600 nezvěstných. S určitým zjednodušením lze konstatovat, že ve většině bojů se jednalo o střet téměř neomezené lidské síly čínských vojáků s téměř neomezenou palebnou silou jednotek OSN. Víra čínské armády ve velitelské schopnosti jejich vůdce Mao-tse Tunga, dosud považovaného díky jeho předchozím úspěchům v guerillové válce za vojenského génia, v důsledku toho dostala citelnou ránu.
Čínským dobrovolníkům účastnícím se v této válce se věnuje námi prezentovaná publikace vydaná čínskou mládežnickou organizací v průběhu roku 1951, tedy v době, kdy ještě probíhaly velké čínské ofenzivy. Jedná se o útlou knížečku skládající se ze stručných výpovědí několika vojáků. Primární účel jejího vzniku byl podle všeho čistě propagandistický, a proto její tendenčnost může sotva někoho překvapit. Všechny příběhy jsou si velice podobné. Čtenář se zde může dočíst, kterak chrabří čínští komunisté porážejí americké imperialisty navzdory jejich tankům, dělům a napalmovým útokům. Vzhledem k tomu, že publikace je napsána v angličtině, lze předpokládat, že byla určená západnímu levicově zaměřenému čtenáři jakožto součást ideologického boje. Nabízí pohled na korejskou válku z druhé strany.
Publikaci doprovází osm stran s černobílými fotografiemi. Jak už to u válečných fotografií bývá, většina z nich je patřičně naaranžovaná. Za povšimnutí stojí mimo jiné fotografie na obálce. Socha vojáka zde překvapivě netřímá zbraň sovětské provenience, nýbrž americký samopal Thompson. Může se jednat o kořistní zbraň, ale stejně tak může pocházet původně z výzbroje Čankajšekovy armády, kterou v jejím boji proti Maovým komunistům podporovali Američané.

Citace:
The best sons and daughters of the Chinese people: stories of the heroic young fighters in the Chinese people's volunteers. [Peking?]: All-China Federation of Democratic Youth, 1951. 64 s.