TIEGE, Josef, KUFFNER, Hanuš, HERAIN, Jan. Na Bílé hoře.

Bitva na Bílé hoře je dlouhodobě chápána jako zlomová a tragická událost našich dějin, vždyť i fiktivní český velikán Jára Cimrman ji zařadil mezi „naše slavné prohry“. Dnes si připomínáme 400. výročí tohoto bezpochyby důležitého dějinného momentu.

Objektivnímu vylíčení vývoje naší historie v první polovině 17. století jsme se věnovali již několikrát, a proto je zde připomeneme jen stručně. Pražskou defenestrací roku 1618 začalo české stavovské povstání a s ním i třicetiletá válka, která naše země zasáhla od samého počátku. V následujícím roce ale povstání ztratilo svůj lokální charakter, což bylo symbolicky dovršeno korunovací Friedricha Falckého českým králem místo sesazeného Ferdinanda II. Rozhodujícím střetem a bodem zlomu první fáze konfliktu, takzvané česko-falcké války 1618−1624 (ukončené vídeňským mírem v květnu 1624), se stala bitva na Bílé hoře, kde byla armáda českých protestantských stavů prakticky rozprášena vojsky císaře a Katolické ligy.

Prezentovaná kniha je v mnoha ohledech výjimečná, neboť jak deklaruje její vydavatel již v úvodním slově, romantický náhled na bělohorskou tragédii z počátku 19. století je třeba vylíčit objektivně a celou událost, která byla často i v novější historiografii líčena zkresleně, demytizovat na základě skutečných událostí. Lze konstatovat, že to se autorům publikace, veskrze členům Společnosti přátel starožitností českých v Praze, podařilo velice dobře a jejich práce v mnoha ohledech obstojí i ve srovnání se současným zpracováním.

Dílo je rozděleno do tří částí, přičemž první od archiváře Dr. Tiegeho se zabývá širším historickým kontextem samotné bitvy, druhá od vojenského historika Hanuše Kuffnera je věnována vojenství počátku třicetileté války a samotné bitvě a třetí od archiváře Jana Heraina popisuje „druhý život“ bitvy na Bílé hoře a vznik a stavbu kostela Panny Marie Vítězné na Bílé hoře. Zvláště práce Hanuše (Jana) Kuffnera, bývalého důstojníka c. a k. armády a českého vlastence, novináře, spisovatele a vojenského historika, o dobovém vojenství a šikování vojsk a hlavně jeho samotný popis bitvy na Bílé hoře patří dosud mezi nejpodrobnější historiografická zpracování tohoto tématu. Oproti tomu u kontextové části Dr. Tiegeho musí čtenář počítat se skutečností, že faktografie je podávána v národoveckém duchu typickém pro dobu vzniku díla.

Svazek formátu 17 x 25 cm je vázaný v nepůvodních tvrdých lepenkových deskách potažených imitací kůže. Samotný text doplněný 40 obrázky, často reprodukcemi dobových obrazů či rytin, a 11 mapkami, které přehledně zobrazují tažení vojsk roku 1620, ústup stavovské armády od Rakovníka a v několika fázích také samotnou bitvu na Bílé hoře. Kniha obsahuje poznámky pod čarou, ale s ohledem na dobu jejího vzniku bohužel jen minimálně cituje použité prameny a literaturu, jejichž soupis musel být, dle erudice autorů, značný.

Dnešní „kniha týdne“ tedy nejen připomíná 400. výročí bitvy na Bílé hoře, ale zároveň, i po více než století od doby svého vydání, zůstává velmi kvalitní sondou do vojenství třicetileté války a do samotného průběhu bitvy. Navíc potřeba demýtizace představ o bitvě na Bílé hoře zůstává i po uplynutí dalšího století aktuálním tématem, neboť bělohorská bitva je vskutku v české historii „legendární“. Její popis a průběh stále potřebuje objektivní zpracování, stejně jako před 100 lety, neboť bělohorské mýty přervávají v povědomí širší veřejnosti dodnes.

Citace:

TIEGE, Josef, KUFFNER, Hanuš, HERAIN, Jan. Na Bílé hoře. Praha : A. B. Černý, 1911. 87 s.