V úterý 7. března 1978 proběhlo během letu posádky lodi Sojuz 28 na palubě orbitálního komplexu náhradní biofyzikální měření s unikátním čs. přístrojem Oximetr. Jednalo se o zařízení pro zjišťování vlivu dlouhodobého pobytu v beztížném stavu na zásobování tkání kyslíkem. Přístroj, s autonomním napájením a hmotností pouhých 3 kg, pracoval na principu polarografu. Na jehlové elektrodě zavedené do těla kosmonauta docházelo k redukci kyslíku a vzniklý proud byl úměrný koncentraci rozpuštěného kyslíku v měřeném prostředí. Vlastní měření probíhalo v kůži na předloktí levé ruky a mělo několik fází. Pokus umožnil získat poznatky o tom, zda změny v krevním oběhu důsledkem beztížného stavu neovlivňují negativně množství kyslíku přiváděného do tkání. Měl původně proběhnout dopoledne v neděli 5. března, ale došlo k nečekané ztrátě elektrické energie zdroje v Oximetru. Proto muselo být v dalších dnech po poradě s řídicím střediskem zvoleno náhradní řešení. Na vývoji zařízení spolupracovala řada vědeckých pracovišť a koordinoval jej Biofyzikální ústav ČSAV. Do sbírky VHÚ byl Oximetr získán po letu prvního čs. kosmonauta darem.