Dýmka patřila již od 17. století k neodmyslitelným atributům vojáka a tuto pozici si udržela až do první světové války, kdy její výhradní postavení převzala cigareta. Na začátku 20. století byla mezi vojáky populární malovaná porcelánová dýmka vyzdobená motivem s vojenskou tématikou, tzv. „reservistenpfeifen“. Zpravidla se na takové dýmce objevovaly výjevy z kasárenského života, v menší míře i umírající vojáci, bojiště nebo památníky padlých, nikdy však nechyběl letopočet a podpis vlastníka, případně konkrétní vojenský útvar. Pro muže taková dýmka představovala nejen užitný předmět, ale i osobní památku z vojny.
Osobní vztah vojáka k jeho dýmce můžeme ilustrovat na příkladu legionáře Josefa Dvořáčka (1883–1918), který jako rakousko-uherský voják upadl na podzim 1914 do ruského zajetí. Zde se přihlásil do československých legií a po přesunu do Francie bojoval v řadách 21. čs. střeleckého pluku v bitvě u Terronu, kde 27. října 1918 padl při dělostřeleckém přepadu během přepravy munice do první linie. Pohřben byl ještě během probíhající bitvy nedaleko místa své smrti. V roce 1919 bylo jeho tělo exhumováno za účelem definitivního uložení na vojenský hřbitov, přitom byl proveden soupis věcí, s kterými byl pohřben a mezi nimi poněkud překvapivě dominuje porcelánová „reservistenpfeifen“ s motivem umírajícího rakousko-uherského dragouna. Podle nápisu ji Josef Dvořáček obdržel v roce 1911 „na památku od švagra z vojny“.
Torzo dýmky bylo do sbírky VHÚ Praha zakoupeno v roce 2007.