Symbol osla jako hloupého, nepoddajného a v očích společnosti podřadného tvora byl v době středověku s oblibou využíván k osobní dehonestaci odsouzenců. Trest měl zajistit jejich veřejné zesměšnění, někdy zdůrazněné tím, že byli nuceni na oslu jet nazí, případně otočeni proti směru jízdy. Pokládalo se to za adekvátní trest pro lidi cizoložné, křivopřísežné, zrádné, případně pro ženy, které prokazatelně bily své muže, resp. pro muže, kteří si takové chování nechávali líbit.
Námětu osla se symbolicky blížil i konkrétní mučicí nástroj, často nazvaný jednoduše „osel“, který spočíval v posazení odsouzence na dvě dřevěné desky (obvykle vyřezané do siluety osla), které byly v horní části sepnuté v ostrém úhlu, což způsobovalo odsouzenci při sezení bolest ve slabinách. V některých zemích byla tato metoda též známa pod názvem „španělský beran“. Pro zostření mohl mít odsouzenec na nohou i závaží.
Tresty se obvykle prováděly na veřejných prostranstvích a snadno viditelných místech, tj. často na místech běžného pranýřování a poprav.
Popis:
Cínová postavička s námětem jízdy na oslu se v podsbírce cínových figurek Vojenského historického ústavu Praha nachází v souboru k ranému evropskému novověku. Zobrazuje plně vzrostlého osla, který je veden za uzdu mužem ve žluto-červeném oděvu. Na oslu sedí – zády ke směru jízdy – nahá prostovlasá žena, která se pro stabilitu v zoufalství drží za oslí ocas.
Předmět byl součástí původní sbírky Památníku osvobození.