TŘÍSKA, Karel. František Antonín hrabě Špork

Dne 30. března 1738 zemřel na svém panství v Lysé nad Labem František Antonín hrabě Špork, proslulý jako milovník honů, mecenáš umění a vědy, filozof a moralista, ale také jako příliš horlivý příslušník nové české šlechty, který se bezhlavě pouštěl do soudních a náboženských sporů, z nichž málokdy vyšel úspěšně.

František Antonín byl nejstarším synem Jana Antonína Šporka, sedláka ze statku Sporckhof ve Vestfálsku, jenž se vypracoval z obyčejného vojáka až na generála jezdectva, prokázal svůj talent ve vedení lehké kavalerie a za své zásluhy během třicetileté války a následných válek s Turky byl nejprve povýšen do panského stavu (1647) a posléze získal říšský hraběcí titul (1664). Spolu s tituly obdržel za vojenské zásluhy také statky ve středních Čechách, jež vhodným nákupem rozšířil na rozsáhlé panství.

Zatímco otec vybudoval svou kariéru na poli válečném, František Antonín se v roce 1662 narodil do éry, kdy vzkvétala šlechtická kultura, rozvíjelo se stavebnictví a umění. Majetkové zázemí mu umožnilo podporovat výstavbu, významné malíře a sochaře (Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun) a také divadlo – shodou okolností jedno z divadel, které na prahu 18. století založil při svém pražském paláci, se zapsalo do dějin evropské opery, žánru, který si v té době teprve získával oblibu.

V prvních letech svého politického života se ovšem František Antonín Špork nechvalně proslavil řadou soudních pří o majetek a také bezhlavou honbou za tituly, při které narazil na odpor staré české šlechty, která jej nehodlala snadno vpustit do svých řad. Pro mladost svého erbu, ale také pro způsob, jakým jeho otec nabyl majetky, a v neposlední řadě pro netaktnost, se kterou se Špork snažil šplhat po společenském žebříčku, byl trnem v oku nejednomu příslušníku starého rodu a neudiví ani, že se neoženil s českou šlechtičnou. Jeho manželkou se stala Františka Apollonie, rozená Swéerts zu Reist, příslušnice rodu usídleného ve Slezsku. Přestože si koupil titul císařského komorníka, který však nebyl ničím výjimečným, a peníze mu pomohly i k místu nadpočetného královského místodržícího v Čechách, které však reálně nevykonával, proti jeho postupu do jiných českých úřadů, o něž se ucházel, se místní šlechta důrazně postavila.

František Antonín Špork nebyl rozeným diplomatem ani politikem, a tak se mu mnoho z předsevzatých záměrů nepodařilo uskutečnit v jeho prospěch. Po řadě soudních i politických nezdarů zaměřil svou pozornost k mecenátu a k vlastnímu studiu knih získávaných často ze zahraničí, které nechal překládat a tisknout ve vlastní tiskárně. Řada z nich obsahovala myšlenky protestantismu, jansenismu a jiných nepovolených náboženských a filozofických proudů, což mu koncem 20. let 18. století přineslo inkviziční vyšetřování a pobyt ve vězení, ze kterého však vyvázl jen s vysokou pokutou, zatímco jeho tiskárna byla zakázána, knihy zabaveny a podrobeny kontrole cenzorů.

František Antonín Špork byl mužem mnoha zájmů a jednou z jeho vášní již od mladých let bylo lovectví, zvláště tzv. parforsní hon. V roce 1695 založil dokonce lovecký řád sv. Huberta, který se ovšem do povědomí dostal až u příležitosti pražské korunovace Karla VI., jemuž Špork tento řád udělil během honu v Brandýse nad Labem ve snaze získat si panovníkovu přízeň.

Se Šporkovou zálibou v myslivosti a střelbě souvisel i jeho zájem o rozvoj palných zbraní. Předními českými puškaři si nechal vyrobit řadu pušek s moderními mechanismy. Jeho oblíbenou zbraní byla revolverová opakovačka, kterou však přes její nesporné výhody v té době využívali evropští lovci jen výjimečně. Se Šporkovým jménem je spojován také vynález, nebo přinejmenším jeden z prvních exemplářů zbraně s vnitřním křesadlovým zámkem, kterou pro Františka Antonína Šporka v roce 1735 vyrobil východočeský puškař Stanislav Paczelt.

Představovaná kniha je stručným pojednáním o vybraných aspektech Šporkova života. Karel Tříska ji připravil na základě své obsáhlejší disertační práce a poprvé ji vydal v roce dvousetletého výročí Šporkova úmrtí. Ačkoliv se nejedná o odbornou publikaci s poznámkovým aparátem a je dnes již násobně překonána obsáhlejší prací Pavla Preisse a dalšími, je jednou z prvních ucelených a popularizačních českých studií, která ilustruje rozmanitost pohledů na Šporkovu nejednoduchou osobnost.

Pušky vyrobené pro hraběte Šporka, které se nacházejí ve sbírkách VHÚ, si můžete prohlédnout zde:

Puška revolverová s křesadlovým zámkem, Čechy, konec 17. století
Puška revolverová s francouzským křesadlovým zámkem, Čechy, konec 17. století
Kulovnice s vnitřním křesadlovým zámkem, S. Paczelt, Heřmanův Městec, 1735
Kulovnice – zadovka s francouzským křesadlovým zámkem; J. Michael; Čechy; kolem 1730

Citace:

TŘÍSKA, Karel, František Antonín hrabě Špork. Praha : Společnost přátel starožitností československých, 1938. 76 s.