TSCHORN Rudolf, Kapitoly z české vojenské minulosti. Boží bojovníci

Autor publikace Rudolf Tschorn se věnoval dějinám vojenství a žil v letech 1892–1939. Prezentovanou knihu dokončil v červenci 1926, vydána byla téhož roku v edici Knihovna rotmistrů. Jedná se o druhý svazek Kapitol z české vojenské minulosti s podtitulem Boží bojovníci, který se v pěti částech věnuje významným vojenským velitelům z dob prvních husitských válek; Janu Žižkovi, Mikuláši z Husi, Prokopu Holému, Janu Čapkovi ze Sán a Janu Roháči z Dubé. Vlastenecky zaměřená publikace poutavě líčí jejich životní osudy, které zasazuje do míst jejich působení, jež autor barvitě popisuje a pravděpodobně je také i sám navštívil. Rudolf Tschorn pracuje s prameny, historiografickou literaturou, ale uvádí i lidové pověsti vážící se k těmto významným osobnostem. Nejvíce prostoru dává Janu Žižkovi a knězi Prokopu Holému, kterým odborná literatura věnovala značnou pozornost. Méně místa vyčlenil životu Jana Čapka ze Sán a Mikuláši z Husi, snad kvůli menšímu množství písemných dokladů, které se k nim vážou.

Představme si alespoň jednoho z těchto významných vojevůdců. Mikuláš z Husi zvaný také Mikuláš z Pístného býval za života Václava IV. purkrabím hradu Hus na Prachaticku. V roce 1408 bojoval jako žoldnéř v Rakousích. Později se stal přívržencem Jana Husa a po jeho smrti zastáncem kalicha a přímluvcem přijímání pod obojí u krále, za což jím byl vypovězen z Prahy. Po vypuknutí husitských bouří vedl 4. listopadu 1419 zteč ze Starého Města na Malou Stranu, kterou drželi královští. Po uzavření míru mezi královnou Žofií a Čeňkem z Vartenberka pak spolu s Janem Žižkou opustil Prahu. V březnu 1420 pobýval již na hradišti hory Tábor a byl zvolen jedním z jeho čtyř vojenských hejtmanů. V roce 1420 vedl z Prahy oddíl táborských jezdců k vyproštění Tábora, který v jeho nepřítomnosti oblehla vojska Oldřicha z Rožmberka a Albrechta Habsburského, která pomohl porazit. Jako velitel táborských jezdců udatně bojoval v bitvě pod Vyšehradem a byl po ní pasován na rytíře. Při shromáždění v listopadu 1420 byl ostře proti vypravení dalšího poselstva do Polska, které mělo jednat o nástupci na český trůn.

Dne 17. listopadu opustil Prahu a odjel do táborského ležení u Popovic, kde dobyl tamní hrad a přesunul se k hradu Leštnu, který oblehl, nakonec ale uzavřel s posádkou příměří a přesunul se s vojskem k obležení Říčanského hradu, který se vzdal. Následně se vydal na jednání do Prahy. Rozhněván po neshodách s Pražany město 10. prosince 1420 opustil, přičemž se údajně domníval, že je mu usilováno o život. Daleko ale nedojel, při přechodu Botiče u Psár kůň spadl, zlomil mu nohu a Mikuláš musel být převezen zpět do Prahy, kde na Štědrý den skonal na zápal plic, kterým onemocněl při léčbě zlomeniny. Kapitolu o Mikuláši z Husi Tschorn končí nepříliš lichotivým citátem z kroniky Vavřince z Březové: (nepřátelé se těšili a Bohu velice děkovali) „ že ráčil je milosrdně zprostiti člověka lstivého, jenž neustával strojiti mezi stranami nikoliv pokoj láskou upevněný, nýbrž spíše, následuje chytrosti své, nenávist a rozdělení.“  Smrt Mikuláše z Husi znamenala pro Jana Žižku konec rivala a mohl tak upevnit svou dominantní pozici hejtmana.

Kniha obsahuje portréty Jana Žižky, Prokopa Holého, Jana Roháče z Dubé, vyobrazení husitských bojovníků a míst spjatých s husitskými válkami. Má rozměry 13 x 19 cm, 342 stran a obsahuje celkem 20 černobílých ilustrací. Z původní měkké vazby je kniha nově převázána do vazby pevné. Cenným přínosem publikace je kromě údajů faktografického charakteru i ilustrace dobového přístupu k tomuto badatelskému tématu.

Citace:

TSCHORN Rudolf, Kapitoly z české vojenské minulosti. Boží bojovníci, Praha, 1926. 342 s.