TUČEK, Jaroslav. Pražští šermíři a mistři šermu

Současná popularita především historického šermu svědčí o skutečnosti, že šerm jako evropské bojové umění má stále své zastánce. Méně známá je již kontinuální linka výuky šermu v Čechách, jak ve starších obdobích, tak při etablování šermu jako sportu. Toto pojetí navázalo na předchozí v důsledku změny společenské role šermu z prakticky užívaného bojového umění v dovednost, která patřila do penza znalostí všeobecného vzdělání. Školy šermu, existující při univerzitách a provozované cechem či samostatným mistrem, byly hojně navštěvovány mimo jiné i z praktických důvodů, tedy sebeobrany. Svůj podíl na tom měl i fenomén souboje, který sice skoro vždy (s výjimkou souboje soudního) stál mimo zákon, ale přesto byl poměrně běžným jevem až do 19. století.

Školy šermu existovaly ve většině větších měst, Praha nebyla výjimkou. Zikmund Winter barvitě popisuje školu tzv. fechtýřů od péra, založenou počátkem 17. století. Dnes představovaná kniha Jaroslava Tučka, Pražští šermíři a mistři šermu, sice o daném období nepojednává do takové hloubky, ale přináší ucelený a kontinuální přehled šermířských škol a mistrů působících na území Prahy do roku jejího vydání (1927). Pozoruhodná je zejména kapitola o škole šermu při pražské univerzitě, která si zachovala kontinuitu dodnes. V rámci úvodních kapitol také velmi stručně, ale přehledně popisuje obdobný vývoj v zahraničí, často od prvních zmínek o soudních soubojích v 11. století. Přináší také přehled nejvýznamnějších učebnic šermu.

Jaroslav Tuček (1882 - ?), vystupující také pod pseudonymem Jaroslav Šourek, patřil mezi přední osobnosti českého šermu počátku 20. století. Byl zakládajícím členem Českého šermířského klubu Riegel (zal. 1902), dnes nejdéle kontinuálně činného šermířského klubu v republice, jemuž v letech 1910–1921 předsedal. V řadách české reprezentace se účastnil londýnských olympijských her v roce 1908, kde spolu s dalšími vybojoval bronzovou medaili v šermu šavlí družstev.

Kniha osmerkového formátu nevyniká typograficky, nicméně je s ohledem na svou stručnost pozoruhodná řadou transkribovaných dobových dokumentů, např. Pořádku šermířů z r. 1597 či řady dobových popisů soubojů, ale také ilustračním aparátem. Ten, zastoupený hlubotiskovými reprodukcemi ilustrací z učebnic šermu a několika portrétních medailonů, nepatří sice mezi nejbohatší, ale vhodně doplňuje celkové ražení díla, vydaného nakladatelstvím Otto Girgal v Praze roku 1927.

Citace:

Tuček, Jaroslav. Pražští šermíři a mistři šermu. Praha: Otto Girgal, 1927.