Spor Ruska a Osmanské říše o správu křesťanských poutních míst v Palestině přerostl v roce 1853 ve válečný konflikt. Upadající Osmanská říše nebyla pro Rusko rovnocenný protivník a ve chvíli ohrožení Istanbulu proto požádal sultán Abdülmecid I. o pomoc Francii a Velkou Británii. Obě země, obávající se ovládnutí černomořských úžin Ruskem, přislíbily pomoc a vyslaly do oblasti silný vojenský kontingent.
V září 1854 se spojenecká vojska vylodila na Krymu nedaleko Sevastopolu. Díky taktickým chybám byla promarněna šance na rychlé obsazení přístavu a místo toho byla zahájeno zdlouhavé obléhání, trvající téměř rok. Urputné boje a otřesné hygienické podmínky, které stály obě strany desetitisíce mrtvých, se staly symbolem celého válečného tažení. Ani pád Sevastopolu však neznamenal definitivní konec války, teprve hrozba rakouské intervence přiměla ruského cara zasednout k jednacímu stolu a v březnu 1856 byla podepsána Pařížská mírová smlouva. Poté se spojenečtí vojáci stáhli z Krymu, avšak výměnou za to muselo Rusko souhlasit s rozsáhlými ústupky v oblasti Černého moře.
Díky rychlému rozvoji telegrafu byla krymská válka první, kterou mohlo domácí publikum sledovat téměř v „přímém přenosu“. S tím souvisela i zvýšená poptávka po suvenýrech. Prezentovaný předmět sloužil zřejmě jako kalamář a je vyroben z dělostřelecké munice nalezené na bývalém bojišti. Základnu tvoří tři koule o průměru 35 mm, které nesou dvě větší o průměru 42 a 47 mm. Na prostřední se nachází mosazná cedulka s nápisem „Pamjať Sevastopolja“, na horní je vyvrtaný otvor o průměru 21 mm, který zřejmě sloužil na inkoust nebo svíci. Lze předpokládat, že tyto předměty se v Sevastopolu nabízeli turistům ještě dlouhá desetiletí po skončení války.