Útočná puška ZK 503/2

Náboj středního balistického výkonu, v širším měřítku použitého v průběhu druhé světové války u německých útočných pušek MKb 42 H, MP 43 a MP 44, představoval jeden ze směrů v poválečném vývoji konstrukce pěchotních zbraní. V druhé polovině roku 1950 vznesl Vojenský technický ústav (VTÚ) požadavek na konstrukci samopalu na náboj 7,62 mm Z-50 (7,62 x 45 mm), jenž nahrazoval vývojový náboj ráže 7,5 mm.

Československá konstrukční škola měla tradičně velmi silný potenciál a s návrhy zbraní přišla nejen Česká zbrojovka ve Strakonicích, ale také Konstrukta Praha, která pod vedením Josefa Kouckého (1. 3. 1904–25. 7. 1989) vypracovala do konce roku 1950 projekt útočné pušky ZK 503. Tehdejší odborná terminologie zbraň tohoto typu považovala v podstatě za samopal, častěji označovanou jako těžký samopal, vzhledem k výkonu použitého střeliva.

Na rozdíl od ostatních zbraní, jež se postupně do soutěže zapojily (strakonický ČZ 522 či ZB 530 Václava Holka), fungovala útočná puška ZK 503 na principu uzamčeného závěru s krátkým zpětným pohybem hlavně. V zadní části hlavně se nacházely dvě symetrické uzamykací závory, jež se pohybovaly v drážkách na bocích hlavně. Funkci systému si Josef Koucký s bratrem Františkem vyzkoušeli již v roce 1946 na pokusném samopalu ZK 467 v ráži 9 mm Parabellum.

Původní varianta ZK 503 střílela na rozdíl od následujících verzí ZK 503/1 a ZK 503/2 z otevřeného závěru, stejně jako samopaly na pistolový náboj. Neuspokojivé výsledky, spojené především s horší přesností vzhledem k pohybu velkých hmot při práci na výstřelu, vedly k vyřešení zbraně s kladívkovým bicím mechanismem. Prototyp ZK 503/1 předložila Konstrukta Praha ke kontrolním zkouškám až v srpnu 1953. Výsledky zkoušek nedávaly předpoklady splnění zadaných podmínek, proto vývoj pokračoval až do června 1954, kdy byly zahájeny tzv. státní zkoušky. Během nich se ukázalo, že prototyp ZK 503/1 má oproti konkurenčním zbraním ČZ 522 a ZB 530 horší přesnost při střelbě krátkými dávkami.

Závěr zkoušek vítěze nepřinesl a firmy měly na základě poznatků připravit zbraně k dalším státním zkouškám. Pro konstrukční tým bratří Kouckých to znamenalo vyřešit problém zhoršující se přesnosti v dávkách. Příčina spočívala ve velké doběhové energii závěru, jež se přenášela na pouzdro, čímž trpěla stabilita zbraně v samočinném režimu. Řešení se našlo v konstrukci zrychlovače, uloženého paralelně pod pohyblivou hlavní. Palce zrychlovače na jedné straně přenášely část energie hlavně na závěr a pružina, která odtlačovala vačku zrychlovačů, působila jako amortizátor energie hlavně.

Zlepšeními tak vznikl koncem roku 1954 prototyp ZK 503/2, který už ale do dalšího vývoje nezasáhl. Odkládané státní zkoušky v roce 1955 neproběhly, namísto nich přišlo rozhodnutí okamžitého zastavení vývojových prací na samopalech v ráži 7,62 x 45 mm a přechod na vývoj dalších zbraní v sovětské ráži 7,62 x 39 mm, o němž tehdy konstruktéři neměli téměř žádné informace.

Oba vyrobené exempláře, uložené v transportní bedně s příslušenstvím, získalo muzeum v roce 1994 převodem z Prototypy, a. s.

Ráž: 7,62 x 45 mm

Celková délka: 854 mm

Délka hlavně: 349 mm

Délka záměrné: 477 mm

Kapacita zásobníku: 30 nábojů

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 4 550 g