VALENTINER, Max. U 38 : Wikingerfahrten eines deutschen U-Bootes

Před 100 lety se svět zmítal v pekle 1. světové války. Evropa a světová moře a oceány se staly nemilosrdným bojištěm, na němž lidé umírali po tisících. Přesto zůstal tento konflikt do značné míry zastíněn tím dalším, který následoval o dvacet let později a také zasáhl celý svět. Dnes prezentovaná kniha nám připomene průběh první světové války na mořích, neboť se jedná o knihu memoárů nechvalně proslulého německého ponorkového velitele Maxe Valentinera, který se na pomyslném žebříčku úspěšných ponorkářů všech dob umístil na třetím místě. Ke dnu poslal 147 spojeneckých lodí o celkové tonáži 303 032 BRT (tun) a dalších 6 lodí poškodil.

Max Valentiner se narodil 15. prosince 1883 ve městě Tondern v severním Šlesvicku, které tehdy patřilo pruskému království, respektive Německé říši. V 18 letech vstoupil do německého císařského námořnictva. Projevil se jako vynikající plavec a potápěč, díky čemuž si již v mírových dobách vysloužil několik vyznamenání za záchranu životů. Roku 1911 byl přeřazen k ponorkové flotile a stal se velitelem ponorky U 10. Počátek první světové války jej zastihl na pozici pedagoga v ponorkové škole v Kielu, odkud byl převelen k aktivní službě jako velitel U 3. Koncem roku 1914 převzal velení na moderní ponorce U 38, s níž byl převelen ke 2. ponorkové flotile, která měla podpořit Rakousko-Uhersko v boji na Jadranu a ve Středomoří ze své základny v Boce Kotorské. Na tomto bojišti a s touto lodí pak zaznamenal většinu svých úspěchů, přičemž 30. prosince 1915, během první fáze neomezené ponorkové války, jej potopení britského parníku „Persie“ bez výstrahy zařadilo u spojenců mezi válečné zločince. V polovině září 1917 odjel Valentiner zpět do Kielu, kde převzal oceánskou U 157, s níž podnikl svoji poslední válečnou plavbu.

Po válce se načas ztratil ve Východním Prusku pod jménem Karl Schmidt, takže unikl spojeneckému válečnému soudu. Později se vrátil do Kielu, kde provozoval malou obchodní firmu zaměřující se na motorové díly, potápěčské vybavení a stal se také majitelem obchodní lodi. Roku 1940 byl jako většina ponorkových veteránů 1. světové války znovu povolán do služby do čela úřadu pro přebírání nových ponorek (U-Boots-Abnahmekommission - UAK), v jehož čele stál až do konce března 1945. Max Valentiner zemřel 19. července 1949 v dánském Sønderborgu (v severním Šlesvicku, které po první světové válce připadlo Dánsku), kde jeho rodina bydlela od 80. let předchozího století.

Představovaná kniha vyšla roku 1934, kdy po nástupu nacismu k moci Německo začalo vzpomínat na své válečné hrdiny. Brožovaná kniha formátu asi A5 přináší na 270 stranách Valentinerovy válečné memoáry doplněné několika fotografiemi. Vzpomínky na službu ve Středomoří měly jistě nádech orientálního dobrodružství a kniha se tak stala vítaným agitačním materiálem pro výstavbu nového válečného námořnictva.

Jedná se tedy nejen o narativní pramen jednoho z nejúspěšnějších ponorkových velitelů, ale zároveň o propagandistický dokument doby po nástupu nacismu. Pro českého čtenáře může být publikace zajímavá i tím, že na základně v Boce Kotorské se Valentiner setkával i s českými námořníky rakousko-uherského válečného námořnictva a popisuje prostředí kotorské základny i námořních bojů ve Středomoří z německého úhlu pohledu. Věříme proto, že si kniha najde své čtenáře i dnes.

Citace

VALENTINER, Max. U 38 : Wikingerfahrten eines deutschen U-Bootes. Berlin: Ullstein-Verlag, c1934. 269 s.