Zdobené vázy z dělostřeleckých nábojnic představují přímo archetypální ukázku zákopového umění první světové války. Dělostřelectvo bylo rozhodující zbraní a dělostřelecká munice tak představovala výmluvný a zároveň dostupný symbol modernity a zkázy. Její „demilitarizace“ do podoby tepané vázy pak vytvářela zajímavý umělecký kontrast a mezi vojáky se těšila velké oblibě.
Prezentovaná váza pochází zřejmě z italské fronty a byla vyrobena v roce 1917 z nábojnice do rakousko-uherského 8cm kanonu M.5. Zatímco výroba primitivně zdobených kusů nevyžadovala nějaké zvláštní umění, k vytvoření esteticky hodnotnějších kusů bylo zapotřebí nejen zkušených rukou, ale i specializovaného nářadí. V první řadě bylo potřeba nábojnici zahřát a vyplnit něčím, co poskytovalo dostatečný odpor – dřevem, nahřátým pískem nebo kapalinou. Následně se vytepal motiv, k jehož přenosu na nábojnici sloužila zpravidla papírová šablona. Zúžení ve spodní polovině nábojnice, tzv. korzet, představovalo mistrovskou techniku, kterou bylo možné provést několika způsoby, v tomto případě dává dokonalá symetrie tušit, že k výrobě byl použit speciální přípravek, který byl vtlačen dovnitř.
V případě prezentované vázy je zajímavé její druhotné použití v červenci 1922, kdy byly z Itálie do vlasti vypraveny ostatky jednoho z organizátorů československých legií, střelce Jana Čapka, který padl v červnu 1918 na Piavě. Při zastávce vlaku v Benešově byla váza s květinami vložena do vagonu s rakví jako dekorace.
Rozměry: výška: 27 cm, průměr 8,4 cm.
Váza byla do sbírky Památníku odboje získána darem od Správy válečných hrobů v Praze.