Protiletecká obrana Prahy byla do té doby víceméně zanedbávána a obyvatelstvo věřilo, že město je vyjmuto z plánů strategického bombardování spojenců. Ve sbírkách VHÚ se zachoval zajímavý sbírkový předmět, dokladující způsob zjišťování příletových směrů a mohutnosti bombardovacích svazů. Je jím zvláštní konstrukce sestávající z ocelové tlustostěnné trubky o průměru 120 mm, na kterou byla připevněna jednoduchá příčková sedačka a řada ocelových stupů, umožňujících sedačky dosáhnout. Celé zařízení bylo uchyceno asi 5 m nad hřebenem střechy činžovního domu v dejvické Bubenečské ulici. Trubka byla uchycena ke střešním trámům a fixována třemi lany s napínáky. Na sedátko pozorovatelny se měl v případě ohlášení náletu vyšplhat příslušník Luftschutzu a podle náletové mapy hlásit na ústředí telefonem směr a velikost přilétajících bombardovacích svazů.
Když si představíme muže v kabátě a ocelové přilbě, balancujícího na miniaturní sedačce vysoko nad střechami domů a hledícího do otevřených pumovnic létajících pevností, které hrozily každým okamžikem odhodit svůj smrtonosný náklad, je třeba před jejich odvahou smeknout. Je zajímavé, že vlastní konstrukce pochází patrně ještě z období 1. republiky, kdy se nově stavěné domy v okolí Vítězného náměstí vybavovaly zodolněnými protiletadlovými úkryty a podobnými pozorovatelnami.
Tento velice neobvyklý exponát, dokladující atmosféru své doby, získal VHÚ do svých sbírek darem od soukromníka v roce 2008.