V druhé polovině minulého století zachvátila civilizovaný svět vlna nadšení pro létání na strojích bez pohonu vlastního nosného rotoru, takzvaných vírnících. Jednalo se většinou o nevelké jednoduché letouny s volně rotujícími listy, které umožňovaly let bez větších nároků na stavební a provozní prostředky. Jedním z hlavních typů, který inspiroval mnoho stavitelů, byl vírník B 8 slavného amerického konstruktéra Igora Bensena.
V bývalém Československu se v šedesátých letech do stavby inovovaných Bensenů pustila řada nadšenců. Mezi nimi byl i pan Jan Kratochvíla z Kolína, který základní koncepci B 8 upravil podle svých možností a po delším vývoji postavil zdařilý motorizovaný vírník K-70. Jak číslovka v jeho názvu napovídá, vývoj byl ukončen v roce 1970. Šlo o jednomístný motorizovaný vírník s příďovým podvozkem, poháněný čs. motorem Walter Mikron III o výkonu 65 k (48 kW) v tlačném uspořádání.
Na bázi této konstrukce začal o něco později stavět svůj stroj i pan Jindřich Zimák z Kostelce nad Černými lesy. Jako letitý pracovník Leteckých opraven Kbely však usoudil, že výhodnější než původní převážně dřevěné listy budou v provozu listy celokovové. Také vlastní kostra vírníku a pohonná jednotka doznaly jistých změn, a proto přeznačil svůj stroj na K-70 Z (Zimák).
Stavba vírníku se protáhla hluboko do sedmdesátých let pro velké technologické potíže s kovovou konstrukcí a snahu pana J. Zimáka svoji činnost legalizovat i před státními úřady. Mimo jiné se tak dostal postupně i do hledáčku Státní bezpečnosti. Po nezdařeném úletu na vírníku KD-67 do zahraničí, o který se v roce 1978 pokusil pan Vojtěch Vala, byl pan Zimák úřady vyzván k zastavení prací a rozebrání svého stroje, aby nemohlo dojít k jeho zneužití.