Při tvorbě portrétu mladé kubánské dívky použil malíř, ilustrátor a scénograf Vladimír Šolta (1924–1977) sice tradiční, ale pro portrétní tvorbu nezvyklou techniku glazované keramiky. V kontextu autorovy tvorby jde sice o zajímavý, avšak stylově i způsobem provedení nedotažený experiment. Portrét dívky vychází ze skici, kterou Šolta pořídil v době svého studijního pobytu na Kubě. Z původního souboru čtrnácti keramických desek s portréty a přírodními motivy se dochovalo pouze devět kusů.
Vladimír Šolta patřil ke skalním členům Armádního výtvarného studia (AVS) od doby jeho vzniku v roce 1953. V letech 1961–1968 také stál v jeho čele. Za Šoltova vedení došlo k několika reformním pokusům, které měly vést k personálnímu oživení a zcivilnění této složky Hlavní politické správy MNO. Mezi členy studia byli tak pravidelně přijímáni absolventi vojenských kateder vysokých uměleckých škol. V Šoltově éře byly také pořádány zájezdy umělců AVS do spřátelených zemí (Sovětský Svaz, Vietnam, Kuba, Chile, Egypt). Zdálo se, že události Pražského jara zlomily Šoltovi vaz. Byl sice z funkce náčelníka AVS sesazen, ale už v následujícím roce se začal opět výrazně politicky angažovat ve Federálním shromáždění a reformovaném Svazu čs. výtvarných umělců. K jeho kladnému politickému profilu nepochybně přispělo i manželství s herečkou a vysokou komunistickou funkcionářkou Jiřinou Švorcovou.
Glazovaná keramika, 620 x 450 mm.
Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha v roce 1995 formou převodu z Armádního výtvarného studia.