Prezentovaná olejomalba je dílem malíře česko-polského původu Vlastimila Hofmana (1881–1970). Zachytil zde velice sugestivní formou vojína Jindřicha Blažka, příslušníka Čs. pěšího praporu 11 – Východního, v době, kdy se léčil po zranění v sanatoriu v Jeruzalémě. Umělec se na svých portrétních malbách soustředil zvláště na výraz očí. V Blažkově pohledu je znát víra v uzdravení, avšak jeho osud byl bohužel tragický, neboť zraněním podlehl.
Vlastimil Hofman se narodil v Praze, ale dětství prožil v polském Krakově, kde také začal studovat výtvarné umění u profesorů Jacka Malczewského a Jana Stanisławského. Později absolvoval studium malířství ve Vídni a v Paříži. Na konci první světové války se mezi dalšími polskými vystěhovalci vrátil zpátky do Prahy. Po okupaci Československa v roce 1939 se stala Hofmanova rodina, tehdy již žijící v Polsku, dočasným útočištěm mnoha českých uprchlíků, včetně podplukovníka Ludvíka Svobody.
V srpnu 1939 se Hofman, který v té době úzce spolupracoval s československým konzulátem v Krakově, přihlásil společně se svojí ženou Adou do čs. exilové jednotky v Polsku. Po rozbití polského státu strávil téměř dva roky v sovětských internačních táborech v Orankách a Kvasilově. V těchto místech vytvořil více než stovku portrétních kreseb příslušníků budoucí první čs. vojenské jednotky v Sovětském svazu. Následně působil u čs. vojenských jednotek ve Francii a v Palestině.
Po skončení druhé světové války nenalezl v Krakově uznání, jaké by si zasluhoval, a tak se v roce 1947 s manželkou rozhodli hledat útočiště jinde. Nalezli jej v prostém domě v Szklarské Porȩbě na česko-polských hranicích. Dnes je zde sídlo Nadace Vlastimila Hofmana a muzea, které prezentuje celoživotní dílo tohoto u nás již zapomenutého umělce.
Olej na překližce, 360 x 400 mm.