Vojenská a další opatření Československa v době povstání v Maďarsku na podzim 1956

Rok 1956 byl z hlediska mezinárodních vztahů velmi napjatý a v rámci studené války také žhavý. Již počátkem roku byla vyhlášena nezávislost Súdánu, v němž ale již od minulého roku zuřila občanská válka, a po předchozích nacionalistických bouřích získaly v březnu nezávislost Tunisko a Maroko. V červnu došlo k protikomunistickým demonstracím a následnému povstání v polské Poznani, které bylo tvrdě potlačeno polskou armádou a bezpečnostními složkami. O měsíc později pak Egypt znárodnil Suezský průplav, čímž začala velká suezská krize. Eskalace mezinárodního napětí pak dostoupila vrcholu na podzim, kdy koncem října přerostly v Maďarsku demonstrace vyjadřující solidaritu s Polskem v otevřené povstání proti komunistické vládě, k němuž se přidala i větší část maďarské armády. Souběžně s dramatickými událostmi v Maďarsku došlo také k eskalaci napětí na Blízkém východě, kde Izrael s následnou podporou Velké Británie a Francie zaútočil na Egypt.

Obě tyto velké válečné krize se také více či méně týkaly Československa a jeho armády. Zatímco v případě Egypta šlo primárně o více než 100 československých instruktorů vyslaných do země na základě egyptsko-československé obchodní dohody z roku 1955, v případě Maďarska byla situace hodnocena mnohem naléhavěji, neboť šlo přímo o zabezpečení území ČSR, a to jak proti případným maďarským povstalcům, tak proti eventuálním vnitřním protestům a nepokojům. Do 3. listopadu 1956 byly na československo-maďarské hranici soustředěny značné krycí síly, které později doplnily také tisíce záložníků povolaných na čtyřtýdenní vojenské cvičení. Další zesílení vojenských opatření proběhlo do 10. listopadu, kdy ČSLA disponovala na horké hranici 26.658 vojáky (z toho více než 13.000 záložníky), 358 tanky, 141 samohybnými děly, 609 dalšími děly a 82 letouny. Od 3. listopadu zahájila proti maďarským povstalcům ofenzivu sovětská armáda z Podkarpatské Rusi a během dalších dnů těžkých bojů Maďary krvavě porazila.

Živo bylo také na československo-maďarské hranici, kde se například již 26. října 1956 pokusilo asi 120 demonstrantů přejít přes hranici, následujícího dne byly železniční stanice Štúrovo a Kamenice nad Hronom napadeny palbou tanků z maďarské strany, 4. listopadu napadly omylem dva sovětské MiG-17 československý bitevník Il-10, který musel nouzově přistát, následující den byla střelbou z Maďarska napadena pohraniční hlídka VB a ještě 14. listopadu, tedy den před konečnou kapitulací maďarských Národních gard, v době, kdy se na území ČSR pokoušely uniknout některé povstalecké skupiny, došlo u Komárna k napadení hlídkujícího plavidla čs. Pohraniční stráže.

Za zmínku stojí také skutečnost, že 27. října dopoledne došlo u Jičína k přepadení muničního skladu, při němž byli zraněni dva strážní, a na Plzeňsku zaznamenali příslušníci čs. vojenského letectva větší množství vypuštěných balónů (letákových či špionážních). Během listopadu byly na několika místech v Československu nalezeny letáky vyzývající k boji za svobodu a k rozjitřené atmosféře přispěly také cvičení US Army v západním Německu. Nicméně v druhé polovině listopadu byla vojenská opatření na hranicích postupně odvolána, a přestože místy docházelo k dalším menším incidentům, situace se zvolna normalizovala.

Na mezinárodním poli se ale tématem číslo jedna stala válka v Egyptě, kterou museli Britové a Francouzi záhy ukončit na nátlak mezinárodního veřejného mínění a USA, které se obávaly politických dopadů v arabském světě, neboť podporu Egyptu vyjádřil i Sovětský svaz. Pro Sověty ale zůstalo důležitější bližší Maďarsko a v případě Blízkého východu reálnou intervenci neplánovali. V posledním měsíci roku 1956 si tak svět mohl oddechnout, neboť zmíněné válečné konflikty byly ukončeny v krátké době a v podstatě nepřerostly lokální úroveň. Přes jejich nespornou tragiku a mnohé oběti nedošlo k další eskalaci napětí mezi supervelmocemi. Studená válka měla opět na pár let zůstat studenou, přestože se 2. prosince 1956 na jihovýchodě Kuby vylodilo 82 revolucionářů vedených Fidelem Castrem (to již je ale příběh jiné mezinárodní krize).

Prezentovaný sborník dokumentů, který v roce 1993 vydal Historický ústav AČR (jak se tehdy jmenoval Vojenský historický ústav), je unikátním výběrem dokumentů československé produkce, který pomáhá nahlédnout do problematiky dnes velmi málo známých událostí horkého podzimu roku 1956. Publikace vyšla v prosté měkké lepené vazbě s deskami z tužšího papíru. Z technických důvodů a s ohledem na kvalitu této vazby byla kniha rozdělena do dvou svazků. Druhý svazek přitom nemá ani titulní list, ale na první straně za deskami textem přímo navazuje na svazek předchozí. Přestože se nejedná o nijak reprezentativní publikaci, tak obsahově zůstává vysoce zajímavá. Bezmála 200 stran edice přináší 34 dokumentů datovaných od 23. října 1956 do 9. dubna 1957 a vybavených kvalitním poznámkovým aparátem. Vedle toho zde čtenář nalezne seznam použitých zkratek, seznam pramenů, cizojazyčné resumé a k orientaci v textu důležitý jmenný rejstřík. Za samostatnou zmínku stojí chronologický přehled hlavních událostí, který má sám o sobě 17 stran a přehledně rekapituluje jak děje mezinárodní, tak domácí, přičemž pro zřetelnost obě kategorie graficky odlišuje.

Kniha je vynikající edicí pramenů, které připomínají téměř neznámé působení ČSLA na vlastním území Československa v jednom z kritických roků studené války.

Citace:

Vojenská a další opatření Československa v době povstání v Maďarsku na podzim 1956 : sborník vybraných dokumentů. Praha : Historický ústav Armády České republiky, 1993. 2 sv.