Prezentovanou vojenskou knížku vlastnila jedna z nejkontroverznějších postav české vojenské historie, armádní generál JUDr. Jaroslav Procházka (26. 6. 1897–7. 8. 1980). Knížka byla nadepsána v Jičíně 7. 4. 1924 a zajímavostí je, že poslední zápis pochází z 13. dubna 1942, kdy byl majitel prezentován u čs. zahraniční armády v Buzuluku. Procházka knížku používal zřejmě až do začátku září 1942, kdy byly československým vojákům v SSSR vydány nové jednotné legitimace.
Vojenská knížka slouží jako základní průkaz vojáka v záloze o jeho branném poměru a jako taková zůstává ve vlastnictví vojáka i po jeho propuštění z armády. V tomto případě najdeme na prvních třech stranách základní údaje o majiteli, následuje 40 stran určených pro záznamy vojenských úřadů a na poslední stranu je dodatečně přilepený sešit s dalšími 12 stranami obsahujícími poučení pro majitele knížky. Desky jsou měkké, potažené hnědým knihařským plátnem.
JUDr. Jaroslav Procházka zahájil svou vojenskou kariéru za 1. světové války v řadách rakousko-uherské armády, po svém zajetí se přihlásil do tvořících se čs. legií a bojoval v Rusku a ve Francii. Po návratu domů vstoupil do KSČ a od roku 1931 žil v SSSR. Za 2. světové války působil jako osvětový důstojník u čs. vojenské jednotky v SSSR. Po válce zůstal v armádě a v letech 1950–1952 zastával funkci náčelníka Generálního štábu Československé armády, kde se výrazně podílel na prohlubování sovětského vlivu. V roce 1952 odešel do zálohy a působil jako profesor a rektor na Univerzitě Karlově v Praze, jeho specializací byly dějiny KSSS a mezinárodního dělnického hnutí.
Rozměry: 138 x 92 mm
Knížka byla do sbírky VHÚ Praha získána v roce 1983.