V létě roku 1919 se československá armáda skládala ze zahraničního vojska, domácího vojska a dobrovolnických formací. Tento stav vytvářel po stránce struktury a organizace poněkud neutěšenou situaci. Po definitivním ukončení bojových operací na Slovensku tak bylo přistoupeno k unifikaci, která měla sjednotit organizaci, vybavení a výzbroj jednotek.
Od roku 1920 se vojenská správa územně členila na obvody čtyř zemských vojenských velitelství, 12 divizních obvodů a 48 doplňovacích okresních velitelství. Způsob doplňování se ustálil na tzv. exteritoriálním principu. To znamená, že muži, konající prezenční službu, nesloužili zpravidla přímo v oblastech, odkud narukovali, čímž docházelo k záměrnému mísení národnostních skupin.
Tento stav zachycuje i barevná mapa z roku 1922 zpracovaná Vojenským zeměpisným ústavem. Jednotlivé doplňovací okresy jsou odlišeny barevně a modrou čárou jsou pak ohraničeny oblastí pěších divizí, dále jsou na mapě vyznačeny i místa jednotlivých vojenských velitelství. Doplňovací okresy v Čechách a na Moravě víceméně odpovídají obdobným okresům z dob Rakouska-Uherska. K výraznějším změnám došlo na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde byla v důsledku nově vytyčené hranice původní předválečná struktura značně narušená.
Rozměry: 30,5 x 64 cm
Mapa se do sbírky VHÚ Praha dostala po 2. světové válce.