Český grafik Vojtěch Preissig (1873–1944) se v roce 1910 rozhodl pro odchod do Spojených států s nadějí na větší uplatnění své grafické práce. Nejtěžší období začátků prožil na farmě svého bratra Eduarda ve Virginii. V letech 1911–1916 působil jako učitel grafiky v Uměleckém studentském spolku (Art students league) v New Yorku a na Teachers College Kolumbijské univerzity. Obrat k lepšímu nastal, když v roce 1916 dostal nabídku z Wentworth Institutu v Bostonu, kde setrval až do roku 1924 jako vedoucí grafického uměleckého oddělení.
Za první světové války se zařadil aktivně do čs. zahraničního odboje. Působil v úřadovně Českého národního sdružení v New Yorku, později v náborovém středisku Odbočky Čs. národního výboru v Paříži. V roce 1916 se rozhodl s kolegy výtvarníky (R. Růžička, J. C. Vondrouš, E. V. Nádherný) vydat propagační soubor grafických listů s názvem „Čeští umělci svému národu“. Prezentovanou litografii, která pochází z tohoto souboru, nelze zařadit ke klasickým zpracováním tématu Prahy jako české metropole. Jde spíše o krajinné zátiší s rozkvetlými stromy a siluetou Hradčan na pozadí.
V roce 1918 vytvořil Preissig sérii proslulých náborových plakátů pro čs. zahraniční armádu ve Francii a řadu dalších propagačních tisků. Do Československa se vrátil v roce 1930, avšak nebyl přijat tak, jak by si představoval. Řada plánovaných projektů se neuskutečnila. Po okupaci Československa v březnu 1939 se vrhl opět naplno do odbojové činnosti. S dcerou Irenou Bernáškovou, malířem Jaroslavem Riedlem a majorem Boháčem (oba z Památníku osvobození) založil již v dubnu 1939 ilegální časopis V boj. Jejich aktivity však byly brzy odhaleny. V září 1940 byl zatčen spolu s dcerami Irenou a Yvonou. Irena byla odsouzena v Berlíně v březnu 1942 jako první Češka k trestu nejvyššímu. Její otec byl po výkonu tříletého trestu ve věznici v Bayreuthu převezen do koncentračního tábora v Dachau. Je až neuvěřitelné, že s tak chatrným zdravím vydržel tolik fyzických útrap. Nakonec však podlehl nemoci a celkovému vyčerpání organismu 11. června 1944.