Vojtěch Preissig, Pro tu naši republiku vytrváme až do konce, 1918

V druhé polovině roku 1917 byl již ve Spojených státech uznávaný grafik Vojtěch Preissig osloven členy odbočky Československé národní rady v New Yorku a Československého národního sdružení v Americe k vytvoření souboru dvanácti propagačních plakátů pro nábor dobrovolníků do čs. zahraniční armády ve Francii. Umělec vytvořil pro textové části dokonce speciální typ verzálek- tzv. plakátové písmo. Série Preissigových linorytů vzbudila nejen ve Spojených státech nečekaný ohlas. Plakáty byly vytištěny v tisícových nákladech také ve Francii a Itálii. Po válce byly v Československu rozšiřovány do škol jako didaktická pomůcka v dějepisu.

Fotografie představuje jeden ze sedmi základních propagačních plakátů. Autor použil motiv vlajících praporů se znaky Čech a Slovenska (český lev a dvojramenný kříž) nad siluetou několika pražských architektonických dominant. Obrazovou část lemuje jednoduché a výstižné vlastenecké heslo: „Pro tu naši republiku vytrváme až do konce“.

Vojtěch Preissig (1873–1944) patřil za první světové války k nejvýznamnějším představitelům našeho zahraničního odboje. V roce 1916 dostal pracovní nabídku z Wentworth Institutu v Bostonu, kde setrval až do roku 1924 jako vedoucí grafického uměleckého oddělení. Právě tady vytvořil v letech 1916−1918 návrhy a realizace již zmíněných propagačních plakátů a pohlednic pro čs. legie ve Francii, Rusku a Itálii.

V roce 1917 se Preissig také aktivně zapojil do politické činnosti. Pracoval v odbočce Československé národní rady v New Yorku, jejíž ústředí, vedené T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem a E. Benešem, sídlilo v Paříži. V Bostonu, kde bydlel, organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do naší zahraniční armády ve Francii. Je absurdní, že právě tento člověk usiloval po válce tolik let o návrat do Československa a o uznání své umělecké tvorby. Koncem třicátých let byl Preissig také krátce zaměstnán v uměleckém oddělení Památníku osvobození. Jeho neblahý osud se však naplnil v roce 1940, kdy byl za ilegální činnost společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou zatčen a poté vězněn v nacistických koncentračních táborech. Zemřel v roce 1944 v Dachau na následky celkového fyzického vyčerpání.

Papír, linoryt, 860 x 610 mm.

Plakát byl získán do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu od autora v roce 1919.