Vor dem Frieden von Versailles.

Pařížská mírová konference byla jednou z nejvýznamnějších událostí 20. století. Mírový kongres, formálně zahájený 19. ledna 1919, měl na základě tzv. Čtrnácti bodů prezidenta Wilsona z 8. ledna 1918 ustanovit podobu poválečné Evropy. Značně nesnadný a komplikovaný diplomatický úkol se tak týkal nejen poválečného odškodnění, ale i teritoriálních změn a problematiky následnických států. Přes rok trvající konference (vyjednávání byla oficiálně ukončena 21. ledna 1920) tak dala vzniknout tzv. „předměstským smlouvám“; konkrétní podobě mírové smlouvy s jednotlivými poraženými státními útvary Ústředních mocností. Obecně nejznámější smlouvou je Versailleská smlouva, uzavřená mezi dohodovými státy a Německem, stanovující územní ztráty, výši reparací, podmínky spojenecké okupace Porýní, odzbrojení atd. Pro tehdy mladé Československo byla klíčová Saint-germainská smlouva, obdobným způsobem upravující především geopolitickou situaci po faktickém rozpadu Rakouska-Uherska koncem roku 1918; jednalo se o mezinárodně uznanou definici území a přesné podoby hranic následnických států podunajské monarchie. Obecným výsledkem konference byl krom nového uspořádání kontinentální Evropy a kolonií a stanovení Německa a Rakouska-Uherska jako viníků války vznik Společností národů, předchůdce dnešní OSN.

Zahájení mírové konference bylo zcela logicky předmětem značných očekávání. Bylo tomu mimo jiné i proto, že zmatek lokálních konfliktů, který zachvátil především následnické státy rozpadlých říší, často faktickou situací předběhl oficiální diplomatický vývoj, a řada států tak do uzavření konference existovala buď dočasně, nebo v jistém právním vakuu, než byly mezinárodně uznány. Značně komplikovaný výchozí stav před zahájením kongresu byl dán především spletitostí diplomatických vztahů nových států, které poznamenával jednak nacionalismus, jednak nutnost vymezení nových státních hranic, jež provázela řada sporů, územních nároků a volání menšin po národním sebeurčení. Jednání tak byla předmětem obav, nadějí, prognóz a komentářů; jedním z nich je i dnes představovaná kniha.

Útlý svazek Vor dem Frieden von Versailles (Před mírem Versailleským) pochází z pera Vojtěcha Václava hraběte Šternberka (něm. Adalbert Wenceslaus Heinrich Leopold Maria Graf von Sternberg, 1868-1930 – jeho jinou, neméně zajímavou, publikaci jsme již prezentovali zde, českého šlechtice, svérázného politika a předválečného poslance vídeňské Říšské rady. Za nekonformní a ostře kritické projevy na parlamentní půdě byl zbaven vojenské hodnosti rytmistra, neboť byl i jako zastánce monarchie značně kritický k vnitřnímu uspořádání státu a současně dle současníků si ve svém vyjadřování nebral servítky. Začátkem první světové války dobrovolně narukoval, stal se letcem a konec války jej zastihl znovu v hodnosti rytmistra. V poválečném období žil v Rakousku a jako kritik rozpadu monarchie zde na jaře roku 1930 zemřel.

Jeho dnes představovaný komentář, datovaný k 9. lednu 1919, lze popsat jako autorovo obecné stanovení otázek a problémů, které mírovou konferenci očekávají. Ačkoli se zaměřuje primárně na ekonomiku, logicky neopomíjí ani národnostní otázku na území bývalého Rakouska-Uherska. Zvláštní pozornost pak věnuje slovanským národnostem v rámci monarchie a roli Ruska ve vypuknutí světové války. Jako oprávněné, až prorocké obavy se jeví autorovo varování před „bezuzdnými vášněmi“, tedy především před potenciálně destruktivním nacionalismem. Celkové vyznění je však naopak úlevné a optimistické v očekávání kompromisu. Šternberkův krátký esej je tak velmi pozoruhodným dokumentem doby, tedy krátkého přechodného období od příměří k mírovým jednáním, a jako takový by neměl uniknout pozornosti čtenářů.

Citace:

STERNBERG, Adalbert Graf von. Vor dem Frieden von Versailles. Wien: Hermann Goldschmied, 1919.