V poválečném Československu měly pro naše vojenské letectvo velký význam cvičné a akrobatické dvouplošníky Aero C-104, což byly vlastně původně německé Bückery Bü 131 Jungmann. Tyto stroje sloužily k základnímu i pokračovacímu výcviku pilotů a později byly postupně předávány do aeroklubů Svazarmu. Tam létaly až do poloviny šedesátých let minulého století, načež se některé z nich dočkaly i vývozu do zahraničí.
Oproti svému německému vzoru byly C-104 poháněny zdařilými československými motory Walter Minor 4-III o výkonu 105 k (77 kW). Ty roztáčely pevné dřevěné vrtule firmy Aero. Šlo o klasické levotočivé dvoulisté vrtule se štíhlými listy, slepené a vytvarované z jasanových lamel.
Průměr vrtule byl 2 080 mm, šířka listu 150 mm a hmotnost 7,6 kg. Náběžné hrany konců listů byly až do vzdálenosti 660 mm od špičky okovány mosazným plechem, který zabraňoval jejich nadměrnému opotřebení. Na vrtulové hlavě byl z boku vyražen velký nápis AERO, na čelní straně pak výrobní číslo konkrétní vrtule a přejímací značky vojenské zprávy.