Vývoj původního československého bezpilotního průzkumného prostředku byl zahájen na počátku osmdesátých let minulého století ve Výzkumném ústavu 030 Kbely (dnes VTÚ L a PVO). První typ Sojka E.50 nahradila ve vývoji modernější varianta Sojka E.80 s novým motorem a modernější sendvičovou konstrukcí trupu. Letouny startovaly z rampy umístěné na nákladním automobilu a přistávaly pomocí padákového záchranného systému nebo na lyžový podvozek. Pro jeho dopravu zpět na stanoviště se používal terénní automobil vybavený střešním rámem pro transport demontovaného letounu.
Sojka III/TV byla verze určená k vedení vzdušného optoelektronického průzkumu bojiště v reálném čase. Mohla kromě barevné TV kamery nést i leteckou kameru A-39. Obraz snímané situace bojiště byl spojitě přenášen rádiem operátorovi na zemi. V podstatě šlo o malý bezpilotní letoun postavený převážně z kompozitních materiálů, řešený jako hornoplošník s průběžným křídlem a vodorovnou ocasní plochou nesenou na dvou nosnících. Motor v tlačném uspořádání poháněl přes reduktor pevnou dřevěnou vrtuli.
Stroj trupového čísla 102 byl již sériovou variantou, vyrobenou v roce 1996. Používaly jej bojové útvary a do konce provozu v roce 2006 měl nalétáno 28 h.
Do sbírky VHÚ byl získán převodem od VÚ 3771 Prostějov na sklonku roku 2008.