Dobrá hůl je odjakživa oblíbeným pomocníkem při náročných horských túrách. O jejím praktickém významu se přesvědčili i vojáci nasazení za první světové války na italské frontě. Módou se stali především hole krátké se zahnutou rukojetí, ideálně vlastnoručně vyrobené a podle vkusu dozdobené. Rozsáhlé svědectví o tom zanechává ve svém deníku Jaroslav Brda:
„Máme zase dobrou příčinu se „dekovat“. S přítelem Hlaváčkem jsme se „zdekovali“ pořádně. Hledali jsme si dnes oba nějaký vhodný smrček na hůl. Tady je totiž jakýmsi odznakem starého „ostříleného“ vojáka důkladná hůl - hůl „samorostlá“, ohlazená dlouhým používáním, pěkně špinavá a zamaštěná, s pořádnou zahnutou rukojetí. Máme zde také sice dlouhé horské hole, zvláště u staré kompanie jich je dost, ale nikdo jich nepoužívá. Jen starý Bruner bez ní „nedá ani ránu“, a potom ještě náš cugsfír, šikovatel Hašek, nadporučík Vídeňák a samozřejmě lajtnant Kudernatsch. Jinak všichni staří „mazáci“ mají hole „samorostlé“ podle předpisu, které si sami zhotovili buď ze silného lískového prutu, který se musí za syrova ohnout a ohyb svázat drátem a nechat řádně zaschnout, aby se u hole získal dokonalý zobák, anebo zahnutí je skutečně samorostlé, které se nalezne – ovšem po dlouhém hledání – na kořenu smrčku, který roste na příkrém svahu a jehož hlavní kořen se ztáčí pěkně po skalnatém podkladě nahoru.“
Prezentovaná hůl ze sbírek VHÚ Praha je vyrobena poněkud odlišnou metodou, než jakou uvádí citovaný text. Na rozdíl od ní se skládá se ze dvou k sobě pevně přidělaných částí a na konci je opatřena kovovým bodcem. Po stranách jsou vyřezány nápisy „Isonzo – Front“ a „Weltkrieg 1915 – 17“. Ač hůl vypadá na první pohled spíše jako suvenýr, opotřebovaný kovový bodec svědčí o jejím častém praktickém používání.
Délka samotné hole je 88 cm, šířka 2,3 cm a délka rukojeti 16,5 cm.
Vycházková hůl pochází z původní sbírky Památníku osvobození.