Po vítězné válce s Dánskem roku 1864 se Prusko snažilo upevnit své postavení v severním Německu a získat co nejvíce z válečné kořisti. Naráželo přitom na přítomnost svého někdejšího spojence – Rakouského císařství – kterému na základě Gasteinské konvence z roku 1865 připadla správa Holštýnska. Rakušanům vzdálené Holštýnsko se stalo dějištěm pruských provokací. Situace eskalovala poté, co pruský ministerský předseda Otto von Bismarck nalezl vítaného spojence v Italském království. Ozbrojený konflikt se v této chvíli stal nevyhnutelný.
Dne 17. června 1866 se v českých obcích objevily s dvoudenním zpožděním vyhlášky, kterými císař František Josef I. oznamoval zahájení válečného stavu s Pruskem a Itálií. V úvodu císař připomněl společnou prusko-rakouskou intervenci proti Dánsku o dva roky dříve, která stála na počátku rakouské přítomnosti v Holštýnsku a s tím související roztržky. Následovalo odsouzení ziskuchtivého Pruska a především Itálie, za „jejíž mírumilovnost nebylo a nemohlo býti podáno žádné rukojemství“. Druhá polovina textu vyzdvihovala schopnosti vlastní armády i semknutí civilistů ve válečné době. Závěrem císař vyzval ke společné modlitbě za vítězství.
Navzdory mezinárodnímu očekávání dokázalo sebevědomé Prusko v následujících dnech rozhodujícím způsobem porazit armády Rakouska i jeho spojenců. Na konečném výsledku války tak nemohlo nic změnit ani vítězství Rakušanů na jižní frontě proti Itálii. Bismarckem diktované podmínky Pražského míru pak definitivně ukončily rakouskou hegemonii v Německém spolku a otevřely prostor ke sjednocení Německa pod pruskou nadvládou.
Rozměry: 65,5 x 49,5 cm
Vyhláška byla do sbírky VHÚ Praha získána po 2. světové válce.