Na začátku 1. světové války v roce 1914 bylo Rakousko-Uhersko po stránce výživy obyvatelstva soběstačným státem a větší dovoz potravin byl nutný jen v době neúrody. O čtyři roky později se však hlad a všeobecný nedostatek staly jednou z hlavních příčin rozpadu mocnářství.
Propad potravinové produkce v průběhu války měl celou řadu objektivních příčin. Jednalo se především o zničení velké části úrodné Haliče v prvním roce války, fatální neschopnost kooperace obou částí monarchie, neúrodu spojenou s nedostatkem pracovních sil a v neposlední řadě i omezení dovozu hnojiv, které v méně úrodných krajích vedlo k enormnímu vyčerpání půdy. K tomu se přidala i nevhodná hospodářská politika; ceny upravované ve prospěch spotřebitelů podvazovaly motivaci zemědělců a vedly k tomu, že velcí hospodáři se začali více orientovat na výrobu krmiv než pěstování obilovin.
Rekvizice obilovin poprvé zasáhla české zemědělce na podzim 1914 a opakovala se i na jaře následujícího roku. V této době se již naplno projevila inflace a mnozí zemědělci neměli vůli prodávat své produkty za státem stanovené výkupní ceny. Příkladem toho je i prezentovaná vyhláška, která informuje o případu z obce Bílovice (dnes Velké Bílovice, okr. Břeclav) a varuje před jeho opakováním. Uvedený incident byl jen skromnou předzvěstí vleklé krize, která se naplno projevila v neúrodném roce 1916 a doprovázela monarchii až do jejího hořkého konce.
Rozměry: 47 x 32 cm
Vyhláška byla součástí původní sbírky Památníku osvobození.