Výměna ministra obrany na stránkách armádních novin

V polovině dubna 1956, během XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu vyslovil první tajemník strany Nikita Sergejevič Chruščov známý utajovaný projev, ve kterém odhalil část zločinů Josifa Stalina a demontoval tak kult jeho osobnosti. Pro značnou část komunistického světa to byl šok, který v některých zemích východního bloku rozpoutal v důsledcích masový odpor veřejnosti proti tamnímu režimu. Ne tak v Československu, kde byla komunistická moc stabilizovanější a pro veřejnost ještě akceptovatelná. Nicméně i zde musela strana reagovat na změněnou situaci. Často poměrně symbolicky, například v otázce politických procesů udělením milosti několika odsouzeným. Došlo ale také k menší čistce mezi vedoucími funkcionáři, kteří byli spjati s érou kultu osobnosti.

Nejvýznamnější “obětí” čistek byl bezesporu Alexej Čepička, který na základě rozhodnutí ÚV KSČ v dubnu 1956 pozbyl funkce ministra národní obrany a 1. náměstka předsedy vlády. Navíc byl vyloučen i z politického ústředí strany, tudíž úplně odstaven od moci. Jeho novým nástupcem na ministerském postu se stal dosavadní náměstek Bohumír Lomský. Ten byl na rozdíl od Čepičky celokariérním vojákem, který měl za sebou účast ve vojenském zahraničním odboji, kde působil v řadě štábních funkcí u východní armády. Tímto krokem tak bylo definitivně upuštěno od protěžování “generálů z komunistů” a na vedoucí místa v armádě se vrátili profesionální vojáci, kteří byli sice také zpravidla členy strany, ale nikoliv již jako kariérní komunističtí politici.

Poměrně zajímavé je sledovat reakci na tuto změnu v armádním tisku, předně v deníku Obrana lidu, kde se redaktoři nějakým způsobem museli vypořádat s tím, že jim byl vyměněn nejvyšší představený. Nakonec byla záležitost 26. dubna odbyta v komuniké o jednání ÚV strohým odstavcem, referujícím o odvolání Čepičky “pro nedostatky a chyby, kterých se dopustil při vykonávání státních a stranických funkcí”. Následovala již jen úřední zpráva o jmenování Lomského ministrem k 25. dubnu. Až v červnu byl Čepičkův případ více zmiňován, a to pouze v souvislosti s mimořádnou celostátní stranickou konferencí. Stejně jako celá konference, po níž nebyly oznámeny žádné reformy či připuštěna zásadní revize dosavadního směřování politiky KSČ, i Čepičkova kritika vyzněla do ztracena. Stejně tak jeho rádoby sebekritický projev, který vyšel i na stránkách Obrany lidu. Probírány v něm byly pouze jeho údajné chyby, jež měly spočívat v nehospodárnosti a přílišném individualismu. Nedošlo k omluvám za politické procesy, ani k rehabilitacím odsouzených, jak tomu bylo v Maďarsku a Polsku. Proto zůstalo Čepičkovo odvolání nejzásadnějším krokem vedení KSČ v bezprostřední reakci na Chruščovovu zprávu.

Citace:

Obrana lidu : list Československé armády. 15. Praha : Naše vojsko, 1956. ISSN 0231-6218.

Obranu lidu z roku 1956 si můžete přečíst online na Digitální studovně MO zde