Vánoce jako nejvýznamnější svátek roku představovaly pro vojáky na frontách první světové války okamžik vzpomínání a bilancování. Jejich oslava byla v civilu pevně spojena se zaběhlým obřadem. Každý voják si tak mohl zcela konkrétně představit, co jeho blízcí doma právě dělají. Jedním z mála zvyků, který prostřednictvím polní pošty mohl rozdělené rodiny nadále spojovat, bylo předávání vánočních dárků. Zatímco na frontu putovaly poživatiny, tabák nebo teplé prádlo, zpět do zápolí odesílali vojáci především různé rukodělné předměty upomínkového charakteru, které vojáci vyráběli buď sami, nebo kupovali od zručnějších spolubojovníků, protože nic jiného se prakticky sehnat nedalo.
Ještě chudší možnosti výběru vánočního dárku měli vojáci, které vánoční svátky zastihly v zajateckých táborech. Jedním z nich byl i pěšák Václav Vlk z Čakovic (1889‒1944), který během bojů na dolním toku řeky Soči upadl v červenci 1915 do italského zajetí. Své první Vánoce v Itálii pak trávil v táboře Final Marina nedaleko Janova. Vánoční dárek pro svou dceru Vlastu vyřešil lněným šátkem s její vyšitou podobiznou a věnováním.
Ačkoli na západní frontě představují vyšívané předměty početnou a svébytnou kategorii zákopového umění, v prostředí rakousko-uherské armády je jejich výskyt dokumentován zatím jen ojediněle. Jedním z důvodů byl zřejmě nedostatek kvalitních nití, který od poloviny války trápil nejen vojáky na frontě, ale i rakousko-uherský erár a civilní obyvatelstvo.
Rozměry: 43,5 x 43,5 cm
Předmět byl součástí původní sbírky Památníku osvobození.