Vyzdvižení německého bitevního křižníku Hindenburg

Snímek z roku 1930 zachycuje vyzdvižení německého bitevního křižníku Hindenburg. Ten byl spolu s většinou německého loďstva donucen odplout na britskou základnu ve Scapa Flow na Orknejích a 21. června 1919 byl potopen vlastní posádkou, aby nepadl do britských rukou.

Koncem první světové války se německé námořnictvo nalézalo ve stejně svízelné pozici jako celé Německo. Plán na sebevražedný výpad německých námořních sil proti dohodovému loďstvu z konce října 1918 nebyl realizován a naopak 3. listopadu 1918 propuklo v Kielu povstání námořníků, jež odstartovalo pád německého císařství. Po uzavření příměří bylo 16. listopadu 1918 dohodnuto, že největší část hladinového německého loďstva bude internována na hlavní britské námořní základně ve Scapa Flow.

Hlavní část německých sil, 70 lodí, dorazila do britských vod 21. listopadu pod velením kontradmirála Ludwiga von Reuter. V následujících dnech dorazila další plavidla, celkem se na britské základně nalézalo 74 německých plavidel – 11 bitevních lodí, 5 bitevních křižníků, 8 křižníků a 50 torpédoborců. Lodě kotvily ve Scapa Flow se spuštěnými vlajkami, drtivá většina ze zhruba 20 000 německých námořníků se vrátila do vlasti, na německých lodích zůstala pouze minimální posádka.

Ohledně dalšího osudu německých plavidel nepanovala mezi dohodovými velmocemi shoda. Francouzi a Italové je chtěli rozdělit mezi vítězné mocnosti, Britové zničit. Kontradmirál Reuter se obával, že v souvislosti s uzavřením versailleské smlouvy bude nucen předat své lodě Britům, a 21. června 1919 v 11:20 nařídil opětně vztyčit na německých lodích vlajku a potopit je. Němečtí námořníci opouštěli lodě na záchranných člunech, britské stráže na ně spustily palbu a devět jich zabili, na břeh se dostalo 1774 Němců.

Bezodkladné britské pokusy o záchranu lodí skončily vesměs nezdarem. Z velkých plavidel se podařilo navést na břeh jen bitevní loď Baden, potopenou Brity roku 1921 při cvičných střelbách. Zcela nebo částečně potopeno bylo 10 bitevních lodí, 5 bitevních křižníků, 5 křižníků a 32 torpédoborců. Nový bitevní křižník Hindenburg, dokončený roku 1917, se potopil jako poslední, v 17:00. Spočíval na mořském dně v horizontální poloze v nevelké hloubce, část jeho nadstaveb tak vyčnívala nad hladinou. Potopením loďstva Reuter porušil podmínky příměří a spolu se svými námořníky byl vzat britským admirálem Fremantlem do zajetí, ze kterého se do Německa vrátil počátkem roku 1920.

Potopené německé lodě stále představovaly velký majetek. Jeho zužitkování se ujal britský inženýr a podnikatel Ernest Cox. Od roku 1924 vyzdvihl za složitých podmínek 32 německých plavidel. Hindenburg, představující přes 26 000 tun kovu, byl vyzdvihnut 23. července 1930 a do roku 1932 byl sešrotován v loděnicích ve skotském Rosythu. Další lodě byly vyzdviženy ve třicátých letech další společností, sedm německých bitevních lodí a křižníků však spočívá na dně Scapa Flow dodnes.