K provedení invaze do Evropy v červnu 1944 měl vrchní spojenecký velitel generál Dwight D. Eisenhower k dispozici vojska 21. skupiny armád pod velením britského generála Bernarda L. Montgomeryho. V prvním sledu byla americká 1. armáda a britská 2. armáda, ve druhém sledu pak kanadská 1. armáda. Zálohu vrchního velitele spojeneckých sil tvořila 3. armáda.
Invaze se měla uskutečnit již 5. června 1944, avšak v té době sužovalo oblast nad průlivem La Manche špatné počasí, takže operace musela být odložena. Spojenečtí meteorologové nicméně předpověděli, že se počasí na krátkou dobu zlepší a 6. června bude možno vyloďování provést.
V noci před vyloděním, jež dostalo krycí název operace Neptun, byly v Normandii shozeny tři výsadkové divize. Jako první měli v 6.30 ráno vstoupit na francouzskou půdu Američané na pláži Utah, vylodění v britském sektoru mělo podle plánu začít o hodinu později. Americké síly měly za cíl izolovat Cherbourg, síly britského impéria plánovaly obsadit významné město Caen. Invazní fronta byla široká celkem 80 km.
Ačkoli německá vojska nedokázala vylodění zabránit, vzdorovala místy dost tvrdě, zvláště na pláži Omaha. Spojencům se nepovedlo v první den invaze dosáhnout všech cílů, které si předsevzali, ale i tak již první den přistálo na pevnině 153 000 spojeneckých vojáků a další byli na cestě. Německé vrchní velení nenasadilo včas nejlepší zálohy z obav, že k hlavnímu útoku dojde u Calais. V následujících dnech se Spojenci začali postupně probojovávat do vnitrozemí Francie.
Vylodění v Normandii představovalo největší vyloďovací operaci v dosavadních dějinách a zásadně přispělo k osvobození Evropy.