WAGNER, Karel. S českým plukem na ruské frontě

Po ústupu z východní Haliče v první polovině září 1914 nevypadala situace rakousko-uherských vojsk příliš optimisticky. Z kraje října se jim však naskytla možnost k opětovnému postupu na severovýchod. Carské velení bylo z důvodu německého tlaku v ruském Polsku přinuceno stáhnout své armády z čerstvě dobytého území. Nicméně Halič Rusové úplně neopustili a zastavili se na linii řeky San. Tam kladli rakousko-uherským jednotkám tuhý odpor a prováděli časté protiútoky. Bojů na Sanu se zúčastnil i major berounského c. a k. pěšího pluku č. 88 Karel Wagner, který své zážitky sepsal do jedné z kapitol vlastních vzpomínek z prvního válečného roku, vydaných pod názvem S českým plukem na ruské frontě.

Wagner se dostal k frontě na řece San až 26. října, konkrétně do prostoru města Jaroslav. Do té doby se léčil v Čechách se svým zraněním, utrpěným v bitvě u Komarowa na konci srpna. Nově mu bylo přiděleno velení 1. polního praporu, který byl ve styku s rotami sousedního mladoboleslavského c. a k. pěšího pluku č. 36. Ten krátce předtím prodělal první ze svých velkých „selhání“, kdy ztratil při ruském útoku přes řeku značnou část mužstva. Poslední z těchto debaklů (taktéž na řece San, u Sienawy v roce 1915) vedl k rozpuštění pluku, tvořeného z drtivé většiny českým mužstvem. Wagner popisuje hlavně snahy o eliminaci předmostí, jež Rusové získali likvidací části mladoboleslavského pluku a také vysokomýtského c. k. zeměbraneckého pluku č. 30, který přišel o většinu svého početního stavu a byl později taktéž rozpuštěn, byť v tomto případě pouze dočasně.

Wagner dále líčí neutěšený stav svého i sousedního mužstva v důsledku cholery a mizerných materiálních podmínek. Zdecimovaný 1. prapor byl doplněn částí pochodového praporu pluku č. 88, který právě dorazil na frontu, nicméně jak psal autor vzpomínek, jeho mužstvo bylo nedostatečně vycvičené a také silně vystrašené. Nováčci byli takto nasazeni ještě v prvních listopadových dnech k útoku na ruské předmostí severovýchodně od města Przeworsk, kam byl prapor přesunut jako sborová záloha. Útok vcelku očekávatelně ztroskotal. V té době byl již navíc zahájen všeobecný ústup rakousko-uherských vojsk od Sanu, protože na severu došlo k nezdaru spojeneckých vojsk a jejich stažení z podstatné části obsazeného území ruského Polska.

Wagnerovo líčení situace na Sanu tvoří malý, ale nepřehlédnutelný díl mozaiky pramenů k účasti Čechů v první světové válce. Právě boje na řece San v říjnu 1914 byly jedním z klíčových momentů, jež formovaly nedůvěřivý vztah rakousko-uherského vojenského velení k českým jednotkám a utvářely pozdější historické narativy ve známém sporu o českého vojáka za „Velké války“.

Kniha vyšla v rámci edice časopisu Kamarádství, který publikoval v letech 1932–1945 vzpomínky veteránů z první světové války a poslední léta vycházel jako věstník kolaborantského Českého svazu válečníků (mezi jeho členy se objevuje i Wagnerovo jméno). Autor sám zemřel nedlouho po osvobození, v prosinci 1945.

Citace:

WAGNER, Karel. S českým plukem na ruské frontě. V Praze: List Kamarádství, 1936, s. 57-90. Dostupné také na Digitální studovně MO: https://digitalnistudovna.mo.gov.cz/uuid/uuid:d98f9d23-e2bf-11ea-995b-001b63bd97ba

Marek Fišer