Surovinou pro výrobu zákopových zapalovačů se v rukou vynalézavých vojáků mohlo stát prakticky cokoli, co se v okolí frontové linie nacházelo. V případě zde prezentovaného zapalovače je to mosazná nábojnice Mannlicher, která je vyplněna vatou a uzavřena nasazovací čepičkou. V místě zápalky je závit se šroubem, který sloužil k doplňování benzinu nebo petroleje. K nábojnici je dále přiletováno samotné křesadlo s feroceriovým kamínkem, které bylo vojákům někdy dodáváno zvlášť jako předpřipravený díl. Celková výška zapalovače je 7 cm.
Ačkoli určit s jistotou původ zapalovače je téměř nemožné, je pravděpodobné, že ho během 1. světové války vyrobil neznámý voják rakousko – uherské armády. Jeho posledním zdokumentovaným uživatelem byl v letech 2. světové války poručík Bohumil Vrbíček, příslušník týlové sekce zvláštní skupiny D II. odboru MNO v Londýně.
Zapalovač byl do sbírek VHÚ Praha získán nákupem od příbuzných posledního uživatele v roce 2013.