Zeměbranecká kasárna v Praze na Pohořelci, postavená v letech 1890–1892, se stala sídlem Zeměbraneckého pěšího pluku č. 8 (k. u. k. Landwehr Infanterieregiment Nr. 8), který byl zřízen v roce 1889. Sloužila pluku po celou dobu jeho existence.
Zeměbranecký pěší pluk č. 8 byl jedním z řady útvarů rakousko-uherské armády, zformovaných na území Čech z vojáků převážně české národnosti. Do Velké války pluk vytáhl hned v roce 1914 a byl vržen do krvavých bojů na srbské frontě.
Na začátku roku 1915 se pluk přesunul do Karpat, kde pomáhal zastavit postup Rusů. Následně se zapojil do průlomu u Gorlice a v rámci 4. armády se snažil vytlačit carské síly z Haliče. Na východní frontě se účastnil řady významných bitev, jako například třetí bitvy o Přemyšl, postupu na Brest Litevský, zastavení Brusilovovy ofenzívy a následného postupu do Ruska.
Velkou změnu přinesl rok 1917, kdy se zeměbranecké pluky v březnu přejmenovaly na střelecké pěší pluky. Již pod novým názvem Střelecký pluk č. 8 proběhl v červnu přesun jeho příslušníků na sočskou frontu a v říjnu bychom ho našli mezi složkami armády, zapojenými do průlomu u Caporetta a následného postupu k řece Piavě. V Itálii pluk působil až do konce ledna 1918, kdy ho opět odveleli na ruskou frontu, kde byl potom umístěn do zálohy k načerpání sil pro další nasazení na frontě.
V srpnu se pluk vrátil do Itálie, kde již v říjnu pomáhal neúspěšně brzdit italskou ofenzivu na Piavě. Na tomto válčišti také vojáci zažili rakousko-uherskou kapitulaci, po níž část z nich padla do italského zajetí.