Snímek pořízený po osvobození Kyjeva v listopadu 1943 zachycuje zničené domy na hlavní kyjevské třídě Chreščatyk.
Porážka Němců v bitvě u Kurska a následné sovětské ofenzívy zpečetily osud nacistického panství na levobřežní Ukrajině. V důsledku Hitlerovy nechuti připustit ústup Němci začali se stavbou opevnění podél Dněpru (součást linie „Panther-Wotan“) příliš pozdě. Do konce září 1943 tak Sověti na západním břehu Dněpru získali 23 předmostí. Jihovýchodně od Kyjeva se nacházelo bukrinské předmostí, severně ljutěžské. Sovětské operace na bukrinském předmostí nepřinesly očekávaný efekt, avšak sovětské velení předstíralo, že pokračuje v přípravě útoku z tohoto prostoru – mezitím nepozorovaně přesunulo značné síly na sever od Kyjeva.
Dne 3. listopadu 1943 zahájily síly 1. ukrajinského frontu generála Vatutina po ničivé dělostřelecké přípravě útok z ljutěžského předmostí a rychle postupovaly – jednotky německé 4. tankové armády jim nebyly schopny odolávat. 5. listopadu byli do bojů o Kyjev nasazeni i příslušníci 1. čs. samostatné brigády, kteří nad ránem 6. listopadu jako první pronikli do centra města.
V den 26. výročí VŘSR, 7. listopadu 1943, již byl Kyjev bezpečně v sovětských rukou, avšak vylidněný a v troskách – odhaduje se, že za války bylo částečně nebo zcela zničeno okolo 6 300 budov. Německé protiútoky západně od Kyjeva přinesly Němcům pouze krátkodobou úlevu – v následujících měsících Sověti osvobodili většinu zbývajícího ukrajinského území.