František Bogataj

"Nadporučík František Bogataj – příjemný a usměvavý důstojník. Jinak byl však velmi tichý, což bylo pravděpodobně kvůli jeho znalosti angličtiny, která byla nižší než u zbytku účastníků kursu. Byl dobrý ve všech druzích tréninku a provedl dobré seskoky padákem..." Hodnocení velitele parašutistické výcvikové základny majora C. J. Edwardse v Dunham House u Ringway z 22. listopadu 1942.

Npor. Bogataj – má pověst sekáče a působí i takovým dojmem – těžko říci zda je nebo není – má své názory na celou věc – nejraději by prý šel sám – skupina se pro něho bude těžko hledat... Z rukopisných poznámek velitele Zvláštní skupiny D pro výsadkové operace v okupované vlasti pplk. Karla Palečka z roku 1943

František Bogataj je zájemcům o československý domácí i zahraniční odboj dobře znám především jako velitel čtyřčlenné paraskupiny CARBON, vysazené v noci z 12. na 13. dubna 1944 mezi Ratíškovicemi a Vacenovicemi na Hodonínsku, i jako organizátor úspěšné stejnojmenné odbojové organizace na jihovýchodní Moravě. Po únoru 1948 musel emigrovat a zapojil se do protikomunistického odboje v Německu. Cvičil a vysílal kurýry do komunistického Československa a jen díky své fyzické zdatnosti a výcviku parašutisty se ubránil při pokusu komunistické rozvědky o jeho únos přes hranice.

Později odjel do USA, kde začal pracovat jako bankovní úředník. Do důchodu odešel jako viceprezident „American National Bank“ v Chicagu. Po listopadu 1989 byl rehabilitován a v roce povýšen na generálmajora v. v. a vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika. Zemřel 4. února 1999 v USA v Saint Germain.

Dramatický rok 1938 v životopisech našich hrdinů 2. světové války je však zpravidla odbyt maximálně jednou větou, přestože v mnoha případech stojí za obsáhlejší zmínku. Dokažme si to právě na příkladu Františka Bogataje, který se narodil 21. března 1913 v Uherském Ostrohu u Uherského Hradiště.

Po maturitě na uherskohradišťské obchodní akademii v roce 1933 nastoupil téhož roku vojenskou prezenční službu na Slovensku. V srpnu 1934 potom nastoupil ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích. Po dvou letech byl slavnostně vyřazen v hodnosti poručík pěchoty a nastoupil vojenskou službu jako velitel pěší čety u hraničářského praporu 5 v Chebu. Za zmínku stojí již to, že v tomto centru henleinovského hnutí se stal jeho přítelem poručík Jindřich Vaško, který za nacistické okupace pomáhal ukrývat radiostanici LIBUŠE paraskupiny SILVER A, která je spojena s tragickým osudem obce Ležáky. Vaško byl potom popraven gestapem 2. července 1942 v Pardubicích.

Oba mladí důstojníci měli v Chebu možnost, zvláště ve chvílích osobního volna, zblízka poznávat nebezpečí hitlerovského nacismu pro republiku a zvláště potom podstatu henleinovské demagogie a fanatismu. Dne 13. dubna 1938 byla Bogatajova rota přesunuta do nové posádky v Ostrově nad Ohří na tamním zámku, aby v případě nebezpečí byla před hlavním obranným pásmem čs. armády.

V kritickém září 1938 se Bogataj stal z pozice zástupce velitele roty posádkovým velitelem v Ostrově nad Ohří a velel asistenční jednotce, která zasahovala proti bojůvkám Sudetoněmeckého Freikorpsu, zatímco jeho kamarád Vaško plnil obdobný úkol na Kraslicku.

Na tyto dny po letech při rozhovoru s autorem těchto řádek vzpomínal jejich kolega a tehdy rovněž poručík Josef Matyáš: „Pátí hraničáři byli v září 1938 většinou mládenci z Rakovnicka a přilehlých oblastí. Všichni s hraničářským psem na límcích byli připraveni obětovat se za ohroženou republiku, ať to byl listonoš, dělník, obchodník či holič. Divoký Bogataj na vysunuté vartě uprostřed henleinovského fanatismu v Ostrově nad Ohří jim všem imponoval! Šli by za ním do ohně.

On se s henleinovci nemazal a dokázal ve svém prostoru rázně nastolit pořádek. Stal se postrachem bílých fuseklí, jak jsme říkali henleinovcům. V době, kdy se nám zakazovalo reagovat na provokace henleinovců a ministerstvo vnitra často paralyzovalo svými bázlivými směrnicemi činnost našeho četnictva na hranicích, byl Bogataj důstojník na svém místě. Opravdový hraničář!“

Stejně s obdivem a respektem na Františka Bogataje vzpomínali i mnozí příslušníci jednotek Stráže obrany státu z řad četníků a příslušníků pohraniční finanční stráže. Zvláště v druhé polovině září incidenty v prostoru Boží Dar – Jáchymov připomínaly opravdovou pohraniční válku.

Dokládá to i dobové hlášení oddělení finanční stráže Jáchymov: „Ráno 23. září 1938 budíček zajistil útok ordnerů. Celý den probíhaly přestřelky, v pozdních hodinách zasáhlo 5 našich tanků. Předtím proveden asi 2 hodiny před protiútokem letecký průzkum...“

O situaci vypovídá i důvěrná zpráva čj. 31.458 zpravodajského 2. oddělení ministerstva národní obrany z 23. září 1938, která se opírala o hlášení předsunutých jednotek hraničářského praporu 5 v Ostrově nad Ohří, kterým právě velel rázný Bogataj:

„Palba od 07.00 hod. řízena na naší hlídku na kótě 1010 pokračuje stále. Nepřítel má obsazenu kótu 1072 východně od jižního okraje Božího Daru, dále Hřbet + 500 m již. B. Daru, kde je těžký kulomet, na nějž jsem zahájil rovněž palbu z kulometu. Asi za 1/2 hodiny asi 200 m záp. Opeggt zahájena z tohoto směru palba.

Jedná se o kulomet německé armády. Z výšin záp. i vých. B. Daru střelba z pušek a 1 leh. kulometu. Podle zvuku je to náš, který včera odcizili našim jednotkám SOS v Božím Daru.

Na celnici má nepřítel 2 čety. Naše 1 četa z Jáchymova leží záp. kóty 1010, četa z Ostrova leží vých. kóty 1010. Tato situace udrží se přes den, neudrží se v noci, poněvadž nepřítel ráno napadl naše jednotky ze vzdálenosti 200 m od kóty 1010v. Na křižovatce silnic 600 m jižně trig. 1122 je stále pozorovati pohyb asi 20 osob, které byly shromážděny u 4 automobilů, z nichž 2 osobní odjely do říše směr Tellerhauser...“

Tuto komplikovanou situaci však jednotky čs. armády na Jáchymovsku nakonec rázně vyřešily v dalších dnech sražením henleinovců a jejich říšskoněmeckých pomocníků za hranice. Právě tehdy se projevila naplno Bogatajova odvaha a vlastenectví, které později mnohokrát potvrdil při náročném výcviku parašutisty ve Velké Británii, v domácím odboji za nacistické okupace i později v odboji protikomunistickém. Proto je dobré si připomínat rok 1938 u mužů, kteří s celoevropským selháním v podobě mnichovského diktátu nejsou morálně spojeni.

Jindřich Marek