Narodil se 27. ledna 1914 v Hradci Králové do vlastenecké rodiny vojenského lékaře, generála MUDr. Libora Kristiana Stefana, který měl ze dvou manželství celkem osm synů. Ivan (za války si s bratrem Benignem počeštili příjmení na Štefan) po obecné škole a měšťance absolvoval čtyři roky hospodářské školy s maturitou. Vojenskou prezenční službu vykonal od 1. října 1936 do 18. listopadu 1938. Potom jej přijali na Vysokou školu zemědělskou v Praze, na níž dokončil tři semestry.
S bratrem Aureliem odešel v prosinci 1939 do exilu. Ivan Štefan ukořistil na břehu Dunaje v Bratislavě malou loďku a plavil se na ní celých sedmdesát kilometrů až za Budapešť. Několikrát byl zatčen maďarským četnictvem, vždy však uprchl. Nakonec se dostal do Bělehradu a odtud pokračoval do Francie.
V Agde byl 15. května 1940 odveden ke 2. čs. pěšímu pluku. Během bojové akce na Loiře byl při ústupu 18. června zraněn a zajat Němci, kteří ho umístili do zajateckého tábora. Ivan Štefan uprchl a dostal se do jižní, neokupované části země. V Marseille se živil jako zemědělský dělník. Podařilo se mu navázat písemný kontakt s bratry Aureliem a Benignem, sloužícími ve Velké Británii, a s jejich pomocí se snažil odcestovat z Francie. Po 11. listopadu 1942 však nacisté v reakci na spojenecké vylodění ve francouzských državách v severní Africe obsadili zbytek Francie. Jejich policejní složky začaly okamžitě pátrat po všech potencionálních protivnících a 3. prosince zatkly i Ivana Štefana. V Paříži jej vyslýchalo gestapo, pak byl odvezen do Prahy na Pankrác a potom postaven v Norimberku před soud. Ten jej jako protektorátního občana odsoudil za údajnou ozbrojenou vlastizradu k trestu smrti. Poslední den jeho mladého života nastal 12. října 1943, kdy byl v 17.17 popraven v Mnichově gilotinou.
Odboje se rovněž účastnili jeho bratři. Benignus Štefan byl příslušníkem 313. československé stíhací perutě RAF a 8. března 1943 padl v kabině svého spitfiru v boji s německými Focke-Wulfy Fw 190. U stejné peruti působil jako lékař i MUDr. Aurelius Stefan. Hvězdoslav Stefan se účastnil domácího odboje v rámci Obrany národa, od června 1941 byl až do konce války vězněn.
Po válce byl Ivan Štefan povýšen posmrtně do hodnosti poručíka a roku 1991 na podplukovníka. Rodný dům Ivana a Benigna Štefana v Hradci Králové představuje v současnosti pomyslný začátek ulice pojmenované Bratří Štefanů.