Jak probíhalo restaurování exponátů pro výstavu V zákopech první světové války

Od začátku roku 2014 probíhaly intenzívní konzervátorské a restaurátorské přípravy sbírkových předmětů pro největší současný výstavní projekt VHÚ, výstavu V zákopech 1. světové války v Armádním muzeu Žižkov. O okolnostech restaurování některých předmětů - kupříkladu minometu soustavy Škoda, některých dělostřeleckých granátech či armádních puškách - přinášíme nyní detailnější informace.

Restaurátorské pracoviště v Lešanech připravovalo děla a minomety, které byly většinou restaurovány dříve, převážně v druhé polovině 20. století. Nyní prošly kompletní očistou od zdegradované ochrany starších konzervačních prostředků. Technika byla deponována, případně vystavována v expozici, kde není celoroční provoz, a proto musela projít důkladnější očistou od zdegradovaných konzervačních prostředků, a dále obnovením povrchu některých součástí.

Snad nejvíce problémový byl rakousko-uherský minomet soustavy Škoda, který měl částečně napadené původní dřevěné lože hnilobou. Minomet stál v minulosti delší dobu v prostoru nádvoří pražské Invalidovny v Karlíně, kde na něj negativně působilo vlhké prostředí. Ložiště bylo proto nutné zakonzervovat, aby se masiv dřeva dále nerozpadal.

Chladné a palné zbraně, dělostřelecké i pěchotní granáty včetně různých příslušenství a výstrojní součásti zpracovalo restaurátorské pracoviště v Praze na Žižkově. Velká pozornost byla věnována zbraním z pozůstalosti následníka trůnu Františka Ferdinanda ´d Este. Vedle jeho osobních šavlí prošla restaurováním darovací kazeta s kordem a palašem, kterou dostal od španělského jezdeckého pluku.

Také armádní pušky, jako část sbírky systémů a modelů různých zemí, měly vesměs stejnou povrchovou úpravu, zřejmě byly jednotně repasovány. Do pažeb jsou zapuštěny oválné štítky z mosazi a určením každého modelu. Při restaurování byl z povrchu zbraní odstraněn konzervační vosk, jímž se povrch kovu ošetřoval pro dlouhodobé uložení v depozitáři. Samotná konzervace proběhla většinou u závěrů opakovaček, které byly na některých plochách částečně napadeny povrchovou korozí.

Mnohem horší byl stav dělostřeleckých granátů, respektive jejich školních řezů. Povrch měly většinou v původním stavu, ještě částečně nalakovaný již zdegradovaným, případně porušeným průhledným lakem, jenž měl sloužit jako ochrana při manipulaci. Materiálem řezů byla ocel, mosaz a sádra, která je zabarvena jako trhavina. Ta byla částečně porušena jednak manipulací, a jednak korozí, která ji částečně zabarvila. Ostatně koroze pokrývala větší část pláště granátů.

Restaurování jednotlivých kusů bylo trochu složitější z důvodu křehkosti sádrových částí a jejich celkové hmotnosti. Kovové součásti jsou nejprve mechanicky očištěny a dvakrát stabilizovány lihovým roztokem taninu. Dále jsou opatrně očištěné sádrové části zapatinovány a nakonec zpevněny řídkým vodným lepidlem. Veškeré restaurátorské zásahy respektují původní zabarvení jednotlivých součástí řezů včetně rozlišovacích pruhů či zabarvení na povrchu. Totožnými zásahy prošly dělostřelecké zapalovače, vyrobené většinou z mosazi. Pod původním přelakováním se objevily korozní produkty ve formě nepravidelných ploch tmavě šedého zabarvení. Koroze je odstraněna odrezením v chelatonové lázni a odleštěním.

Také celokovové nůžky na drátěné zátarasy nikdy neprošly restaurátorskými zásahy. Veškeré plochy měly většinou napadeny narostlou korozní vrstvou, která již narušila povrch materiálu.

Korozní krusta byla částečně odstraněna mechanicky, odkartáčováním a povrch opět stabilizován tanátovacím prostředkem. Celé nůžky mimo pracovních břitů měly původně na povrchu nátěr černou polomatnou barvou, která se zachovala jen na velmi malé ploše rukojeti. Současná napodobenina barvy je namíchána ze šelaku s černým zabarvením lihovým mořidlem.

Dělové zaměřovací dalekohledy a kvadranty jsou dostatečně zkonzervovány od konce minulého století, spíše prošly revizí, případně očistou od vrstvy konzervačního prostředku.

Na závěr se ještě zmíním o restaurování zákopového periskopu, který sloužil k bezpečnému pozorování nepřítele. Jeho hranatý tubus byl zcela pokryt korozí, jež zřejmě narostla vlivem velmi vlhkého prostředí. Zrcadla byla pokryta zatvrdlou prachovou vrstvou, a tím téměř slepá. Zrestaurováním se podařilo dokonale obnovit povrch včetně vnitřku a periskopu navrátit původní funkčnost.

Sbírkových předmětů bylo zrestaurováno mnohem více, než pojmul výstavní fundus v expozici. Nevyužité předměty jsou opět deponovány v depozitáři VHÚ.

Petr Moudrý