Jaroslav Švarc se narodil 11. května 1914 v rodině tesaře ve Velkém Újezdě, nedaleko Lipníka nad Bečvou. Původně se měl stát po otcově vzoru tesařem, avšak i přes svou bohatou sokolskou činnost se zdál být pro toto povolání tělesně slabý. Po vychození obecné a měšťanské školy se vyučil cukrářem a až do odchodu na vojnu pracoval jako cukrář v Praze. Vojenskou prezenční službu nastoupil v říjnu 1936 u pěšího pluku 23 v Trnavě. Absolvoval poddůstojnickou školu a později byl povýšen na desátníka. Posléze byl přeložen k pěšímu pluku 13 a nakonec k hraničářskému pluku 4 v Hlučíně. V listopadu odjel s útvarem střežit hranice na Podkarpatskou Rus. V únoru 1939 jej ještě čekalo přeložení k pěšímu pluku 31 a v březnu byl z činné služby propuštěn.
Po nacistické okupaci se mu podařilo do zahraničí odejít až na druhý pokus. V řadách čs. pěšího pluku 2 se zapojil do bojů ve Francii. Posléze byl evakuován do Velké Británie. V polovině září 1941 byl odeslán do Skotska na kurz útočného boje a poté prošel parašutistickým kurzem. Během pokračovacího výcviku na STS-2 v Bellasis byl už jako rotný přidělen do operace TIN. K výsadku došlo v noci z 29. na 30. dubna 1942 do prostoru Padrťských rybníků u Rožmitálu pod Třemšínem. Tento let zároveň uzavřel takzvanou první operační vlnu, během níž bylo od roku 1941 vysazeno do protektorátu 27 československých parašutistů.
Po seskoku se však dvojice parašutistů z výsadku TIN nesešla. Jaroslav Švarc se při seskoku poranil a sám odešel do Plzně a poté do Prahy, kde se mu podařilo navázat kontakt s Adolfem Opálkou z výsadku OUT DISTANCE. Předem smluvenými signály se neúspěšně pokoušel kontaktovat kolegu Ludvíka Cupala, který se na Moravě zotavoval ze zranění způsobených při seskoku. Atentát na Emanuela Moravce tak prozatím nebylo možné provést. Situace, jež nastala po atentátu na Heydricha, přerušila další možné přípravy úplně. Po vystřídání několika bytů odešel Jaroslav Švarc nakonec jako první ze sedmi parašutistů do kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Zde po několikahodinovém boji v kryptě kostela dne 18. června 1942 spáchal spolu s dalšími parašutisty v bezvýchodné situaci sebevraždu.